Kdyby bylo o naší obci psáno v soudobých novinách, možná by se v nich v roce 1888 objevil pochvalný článek o „ratíškovickém chvályhodném a českou inteligencí z ouplna vítaném skutku“. Podle zápisu ve školní kronice byl totiž v prosinci toho roku založen v Ratíškovicích čtenářský spolek Pokrok. Předsedou spolku byl zvolen Antonín Jungman, „dohlidač Rohatecké továrni“ – tzn. dozorce v rohateckém cukrovaru. Místopředsedou se stal starosta obce František Kadlčík, jednatelem spolku byl František Nesvadba a pokladníkem Josef Příkaský. Nevím, s jakou odezvou se zpočátku setkával, protože tehdejší řídící učitel do kroniky zapsal, že je“ ....v Ratiškovicích zapotřebi; jestli to také na stálo je a jak až posud, pak se nelze nadíti, že tento čtenářský spolek bude zúšlechťovati obecenstvo, nýbrž že bude sídlem klevet a nesvárů, což již bývalý výpomocný podučitel se svým stejnouvažujícím přítelem Mlejnkem dokázali, anžto tento dohlídač Mlýnek ....výpomocného podučitele....řídícího školy veřejně hanobil a posud tak činí ovšem v nepřítomnosti říd. školy“. Pravděpodobně měl spory s vedením obce, což vyplývá také z neochoty jejích představitelů, po nichž vyžadoval učitel investice do místní školy. Neváhal své osobní názory zapsat do školní kroniky, což je také o 4 roky později vyjádřeno zápisem kontrolujícího c.k. okr. školního inspektora, který „poslední čtyři listy sice četl, ale neschválil“.
Čtenářský spolek však přetrval a jeho druhým předsedou se stal Antonín Žižlavský.
Členové se věnovali literární osvětě, o čemž svědčí zápisy v kronice obce. V červnu r. 1926 oslavil přednáškou a koncertem narozeniny českého historika, politika a organizátora veřejného kulturního života Františka Palackého. „Přednášku pro školní dítky měl u. Julius Indruch. ...O životě Fr. Palackého a jeho významu pro český národ přednášel Jan Halík profesor dějepisu na reálce v Hodoníně, na koncertě účinkoval mužský sbor z Hodonína.“
Mimoto se spolek Pokrok věnoval také divadelnictví a v této oblasti byl pravděpodobně úspěšným. V Okresním archivu Hodonín je uložen doklad z prosince roku 1924, kdy mu „Okresní správa politická v Hodoníně povoluje pořádání Mikulášské zábavy v obec. hostinci v Ratiškovicích dne 7. 12. o 7 hod. več. dle předloženého programu. 1. Jednoaktovka „Komptoiristka pana Naftalína. 2. Mikulášská scéna. 3. Rozdílení dárků“ .
V následujícím roce dne 28. října, na „Svátek Svobody“, sehrál čten. spolek divadelní hru „Pro zlatý poklad republiky“, z jejíhož výtěžku bylo věnováno 140 Kč na dětský den, a o rok později, v ten samý den, sehrál historickou hru „Kde domov můj?“ (její repríza byla i v r. 1933). 9. března 1930 jako završení místních oslav 80. narozenin prezidenta T.G. Masaryka nacvičili jeho členové hru „Věrní p. presidentovi“
V roce 1919 také zažádal u udělení koncese pro stále kino v „hostinci paní Blažkové“. Souběžně s ním se však o totéž pokouší Jednota Orla v hostinci obecním. Protože Ratíškovice v té době měly 1800 obyvatel a podle tehdejších předpisů mohlo být zřízeno kino pouze jedno, spolek Pokrok neuspěl. Orelské kino svým umístěním zvýšilo výnosnost hostince a tím i příjem obce. V roce 1928 se Pokrok pokusil znovu a dne 28. října 1928 bylo promítáno první představení v „Jubilejním kině“ v sále u Růžičků (dřívější hostinec, dnešní prodejna domácích potřeb v ul. Řádky). Tuto licenci mu vymohla Okresní péče o mládež. Podle kroniky obce „kinu dán nazev Jubilejní kino – Okresní péče o mládež v Hodoníně – v Ratíškovicích“. Ten večer byl promítán film Dobyvatelé moří (toto kino však v roce 1933 přešlo koupí do majetku Jednoty Orla).
V žádné z kronik se mi nepodařilo najít zmínku o jeho další činnosti či zániku. Je však dosti pravděpodobné, že se čtenářský spolek Pokrok spolupodílel na založení obecní knihovny. Podle kroniky obce se tak stalo o prázdninách roku 1922 a obec na ni věnovala na základě rozpočtu 2000 Kč. Knihovna pracovala po celou dobu „první republiky“ a až z dodatečných zápisů v obecní kronice se můžeme dočíst, že v období II. sv. války byla její činnost úředně zastavena. Knihovníkem v tomto období byl František Podéšť a bylo jeho zásluhou, že mnoho českých knih nebylo zničeno. Místo povinného odevzdání úřadům dal některé knihy do úschovy našim občanům a krátce po válce členové Českého svazu mládeže zorganizovali jejich navrácení. Do pořádku ji posléze uvedl nově ustanovený knihovník František Nezhyba. V roce 1945 měla podle jeho záznamů knihovna celkem 489 knih a v roce 1949 už skoro dvojnásobek – 925.
Knihovna byla umístěna ve „staré škole“, tedy v nejstarší školní budově v ulici Dědina. V roce 1960 „4 z pěti učeben ve staré škole slouží pro schůze požárního sboru, Čs. červenému kříži, pionýrům, Svazu mládeže, loutkové scéně a jedna jest vybavena Závodním klubem pro přednášky a čítárnu. Je tu instalován televisor i radiopřijímač. V kabinetě vedle čítárny je umístěna lidová knihovna.“ Knihovnicí v těchto letech byla pí. učitelka Klabalová, na starost měla 2688 svazků knih, které se půjčovaly jedenkrát týdně; největší část z 255 čtenářů tvořili žáci zdejší školy. Po dobu své činnosti nebyla knihovnice spokojena s malými prostorami a stejně tak i její nástupkyně v r. 1963, pí. Jansová. Ta se dožadovala větší místnosti, a proto odmítla knihy nabízené z JZD i příděl z okresu. Přibývalo knih i čtenářů, měnily se knihovnice, ale prostory zůstávaly stále stejné. V r. 1964 nová knihovnice Ludmila Příkaská na doporučení školského odboru Okresního národního výboru knihy vytřídila od potrhaných a ušpiněných. Pomohli jí přitom pracovníci z okr. knihovny, učitel Fr. Šťastný, ředitel školy Jar. Beránek a žáci zdejší školy. Knihy se také po mnoha letech nově obalily a byl pořízen nový seznam.
Další knihovnicí se v roce 1970 stala paní Františka Mokrášová (roč. 1911) a knihy byly z malého kabinetu přeloženy do jedné z učeben ve škole . Za jejího působení se staly součástí její práce i besedy k jubilejím našich významných spisovatelů, besedy nad knihami a jejich výstavky, knihovní nástěnky a rozhlasové relace. V roce 1975 bylo pro adaptační práce na „staré škole“ přestěhováno 6462 svazků do vedlejšího, dříve obytného, domku, zvaného „na Královém“ (v Uličce, před parkovištěm dnešního bytového domu). I přes toto provizorní umístění patřila knihovna pod vedením pí. Mokrášové k nejlepším v okrese a čtenářů neustále přibývalo (v r. 1976 jich bylo 400).
Na počátku osmdesátých let se knihovna vrátila zpět do třídy ve „staré škole“ a knihovnice byly přidělovány z okresní knihovny v Hodoníně. Během jejich činnosti začal pracovat také Klub mladých čtenářů, jenž byl roku 1988 v době působení pracovnice Ivany Huberové zařazen mezi nejlepší v celostátním měřítku. V tomto roce také nakladatelství Albatros v rámci soutěže „Jen si děti všimněte, co je krásy na světě“ pozvalo do Prahy členky tohoto klubu – Janu Stratilovou a Evu Příkaskou, které získaly nejvíce bodů za své práce Hliněná krása.
Po listopadu 1989 však měla naše knihovna nejslabší knihovní fond v okrese. Protože bylo zapotřebí tříd pro přibývající počet žáků, na přelomu let 1995 – 96 se přestěhovala do „staré cukrárny“ v ul. Rohatecká (dnešní výrobna pracovních oděvů fy Klimeš). Soudobou knihovnici Marii Škorpíkovou tam dočasně zastupoval její manžel Josef Škorpík a půjčovní doba byla pouze 4 hodiny týdně. Až v roce 2002 se z těchto naprosto nevyhovujících prostor přestěhovala na nové stanoviště do jedné ze tříd v přízemí „školy u drogerie“. Protože už však čítala 12 000 svazků a jedna místnost nepostačovala, byly v roce 2003 v patře této školy propojeny dvě třídy a šatna, a knihovna tím konečně získala důstojné místo, na kterém setrvává doposud. Při jejím stěhování proběhla po dlouhé době rozsáhlá revize (poslední byla v r. 1988), při níž bylo vyřazeno více než 3000 knih.
Na tomto novém stanovišti se o více než 11 400 knih a jejich 350 čtenářů stále stará paní Marie Škorpíková, která má na starosti také moderní doplněk knihovny – počítače a internet, který je zdarma pro všechny, kteří mají zájem. Protože začala zima a s ní i dlouhé večery, přijďte se za ní poradit také vy – pro každého z vás určitě najde dobrou knihu!
Podle školní kroniky, kronik obce Ratíškovice a jednotlivých dokumentů z Okresního archivu Hodonín zpracovala 24. 11. 2008 irena.barinova(zavináč)tiscali.cz
