Ustavující
schůze Jednoty Orla Československého v Ratíškovicích
byla pravděpodobně ve spolkové místnosti v hostinci
u Klimešů, kde se pak konala většina dalších spolkových
schůzí. Prvním orelským starostou byl Matěj Toman
(foto
1) a tajemníkem Tomáš Holeček (čp.
112). Podle zápisů z orelské kroniky (foto
2) „V obci Ratiškovské býl založen
‚Odbor orla‘ na jaře roku 1914 od ‚Združení venkovské
Omladiny‘ v Ratiškovicich. Po celý rok 1914 býl ve
velké činnosti, avšak následkem ‚Světové války‘ zanikl
uplně. Ale po válce ‚světove‘ roku 1919, 1. května
znovu býl povzbuzen a proměněn v Jednotu Orla Československého.
„
Poválečným náčelníkem byl zvolen 14 hlasy Jan Ilčík,
ale už po krátké době se, společně s podnáčelníkem
a předcvičitelem, vzdali svých funkcí „za přičinou
doléhání sociálně demografické organisace skrze práci
v továrně“. Proto byla dne 9. června 1919 svolána
mimořádná schůze, na které byli zvoleni noví zastupitelé
těchto funkcí. Náčelníkem se stal František Kordula,
který byl nazýván „náčelníkem“ po celý svůj život.
Činnost Orla se zaměřovala především na mravní, osvětovou
a vlasteneckou výchovu a na rozvoj tělovýchovné činnosti
svých členů. Vedla boj proti hrubému chování - např.
„bratr pokladník Příkaský Vít vyzývá členstvo ...
aby se členstvo nestydělo za svůj členský oznak. A
aby pilně davalo pozdrav křesťanský by se vydělo,
že jsme členi katolického spolku.“ V pozdějších zápisech
„bratr náčelník vibizí členstvo by udržovalo lépe
kázeň jak ve schůzi tak i při cvičení i při veřejných
vystoupení. aby se pak nemuselo na nás špatně ukazovat
a nedělali svému spolku hanbu.“ Jejím úkolem bylo
také vychovávat své členy ke zdravému životnímu stylu
a byla velkým propagátorem abstinence – „Volný návrh
– By členstvo se odříkalo lihovin. Za tím účelem usneseno
trestat tento přestupek pro první případ 10K druhý
20K a třetí vyloučením z jednoty.“ Programem byly
také vzdělávací přednášky, recitace vlasteneckých
básní a zpěv. Jednota odebírala také několik ryze
českých časopisů, např. Orel (foto
3), Květy mládí, Nový národ, Selka,
Omladina, Orelská osvěta a slovenský Tatranský Orel.
Vlastenecké cítění bylo udržováno při každé schůzi,
na které se před ukončení zpívaly písně, mezi které
patřila také československá hymna „Kde domov můj“
a písně „Hej, vzhůru orle, vzhůru leť“ a „Kdos junákem“.
Do programů schůzí byla zařazována tzv. duchovní cvičení
a vzdělávací přednášky – jednak naučného charakteru
a převážná většina k různým výročím a osobnostem české
historie a kultury (foto
4).
V počátcích se Jednota Orelská potýkala jak s nedostatkem
místa ke své činnosti, tak s nedostatkem cvičebního
nářadí. Nejdříve jí byla propůjčena školní zahrada
a tělocvičná třída ve staré škole, kde se cvičívalo
zpočátku po čtyři, později až šest dnů v týdnu; v
pozdější době se cvičilo v různých hospodských sálech
– na obecním, u Klimešů, u Litochlebů. V roce 1919
jí byl přidělen pozemek, na kterém bylo vybudováno
vlastní cvičiště – Orlovna (v prostoru dnešní nové
MŠ a prodejny Jednota v ul. Rohatecká). Pozemek byl
oplocen, byly vysázeny břízy a pořízen plán na tělocvičnu.
Ta však nebyla zbudována z nedostatku finančních prostředků.
Až v roce 1929 ministerstvo zdravotnictví přidělilo
částku 3960Kč a ta postačovala pouze na úpravu hřiště.
Proto Orlovna sloužila jenom jako letní cvičiště a
od r. 1932 jako hřiště na volejbal. Stala se i kulturním
střediskem - probíhaly tu oslavy Svátku matek, dožínky
(link
5), zábavy... V průběhu roku se
také konala sokolská veřejná cvičení (foto
6), která sklízela velký úspěch.
Finanční problémy spolku byly řešeny v pozdější době
spojením pokladen Orla a Omladiny a po celou dobu
trvání četnou kulturní činností, hlavně divadelními
představeními (foto
7). Už 9. června 1919 bylo na programu
schůze divadlo, později byl zřízen ochotnický kroužek
(prvním režisérem byl zvolen místní krejčí Bedřich
Koten (foto
8) a převážná část zisků z představení
byla dána na zakoupení tělocvičného nářadí. V inventáři
byly hrazdy, bradla, švihadla, činky, kordy (foto
9), stojany na skok vysoký a jiné.
Byl také ustanoven „střádatelský kroužek“ s povinnými
ukládanými částkami a pokutou za jejich nedodržení.
Ušetřené částky se použily hlavně na financování zájezdů
a poutí do vzdálenějších míst kraje. Každoročně pořádala
jednota Mikulášské zábavy s rozdáváním dárků a různé
zábavné večírky, několikrát do roka to byly recitační
a pěvecké akademie, v zimním období plesy s „řetazem“.
Členstvo se zúčastňovalo okrskových (foto
10, foto11)a
župních cvičení, župních (foto
12), zemských a celostátních sletů
– při těchto příležitostech reprezentovali nejen místní
Jednotu, ale také regionální příslušnost ke svému
rodišti a kraji. Mimo jiné byly pořádány také exercicie
– cvičení duchovní obnovy, která se konala jak u nás,
tak mimo Ratíškovice. (foto
13) 25. 3. 1924 bylo uděleno čestné
členství Orla okrskovému sdělovateli páteru Janovi
Petrášovi z Mistřína (na fotografii, pořízené před
farními sklepy na tzv. mistřínské cestě mezi kostelem
a hřbitovem je za stolem 1. zleva s motýlkem Toman
František (Frantikuj), vpravo Příkaský Vít, ?, páter
Petráš)
V roce 1932 odkoupila Jednota od čtenářského spolku
Pokrok místní „Jubilejní kino“, které r. 1936 také
ozvučila. Celkový náklad 12 000Kč byl uhrazen upsanými
podíly členů ve výši 100Kč. Při promítání zvukových
filmů se vysoce zvýšila návštěvnost místního kina
a tím také výše příjmů.
Během II. sv. války byla zastavena německými úřady
práce všech organizací v republice a s nimi také ratíškovického
Orla. Podle obecní kroniky roku 1942 „...Okresní úřad
v Hodoníně zastavil s okamžitou platností veškerou
činnost Jednoty Orla v Ratíškovicích. Jmění spolkové
se zároveň zajišťuje. Zcizení spolkového jmění a jakékoliv
dispozice s ním jsou zakázány ...“ . V průběhu okupace
německou armádou byl mezi jinými zatčen a umučen v
koncentračním táboře jeden z nejvýznamnějších členů
orelského hnutí u nás – tehdejší náčelník Jihomoravské
župy Šilingerovy Vít Příkaský (link) .
Po ukončení války byla činnost Orla nakrátko obnovena.
Podle zápisu z orelské kroniky „Jednota Čsl. Orla
v Ratíškovicích zahájila činnost hned v prvních dnech
po osvobození naší republiky Československé. Ačkoliv
měli byti všechny tělocvičné korporace sloučeny, Čsl.
Orel zůstal samostatným organisací nábožensko-kulturní
s programem tělovýchovným. Celková činnost byla uspokojivá,
začátky byli těžké veškeré příručky zničeny neb rozkradeny.“
Už v prvním roce své poválečné činnosti obnovili tradiční
oslavy dožínek, 28. září oslavy svatováclavské, divadelní
představení, plesy, žákovské a mikulášské besídky.
12 srpna 1945 byl „pohřeb br. Vita Příkaského, župního
náčelníka a mučedníka mautahusenského, smutečních
obřadů súčastnilo se asi 8.000 příslušníků Orelstva
a přátel zesnulého 17 kněží a 13 řečníků ocenilo význam
umučeného orelského a národního pracovníka.“
Bylo opraveno cvičiště „na Orlovni“, postaveny tribuny,
záchody a zavedeno elektrické osvětlení. Ratíškovičtí
Orli se podíleli na výstavbě Masarykova sadu v obci
(v dnešní ulici Školní u járku za zahradou domu čp.
361). V zápisech z 11. prosince 1947 je psáno: „Bratři
a sestry, do nového roku z novu chutí do práce ať
si můžeme ke konci roku s hrdostí pohledět do očí
a říct si, že jsme nezahálely ale že to co jsme vykonaly
je jen malá část toho díla, které chceme v příštích
letech vykonat, je základem pro postavení orelského
domu, který si jistě všichni tolik přejeme. Naší práci
Zdař Bůh!“ Bohužel se jedná o jeden z posledních zápisů,
protože činnost Jednoty Orelské byla v únoru 1948
násilně přerušena a po sloučení všech tělovýchovných
organizací zanikla. Cvičiště „na Orlovni“ bylo během
příštích let zrušeno a v těchto místech postavil Místní
národní výbor prodejnu Jednoty a později také novou
Mateřskou školku.
Na svoji tradici navázali Orli až při své třetí obnově
v roce 1990. Protože podle restitučních zákonů nebyl
majetek navrácen, získala Orelská jednota jako částečnou
náhradu od obecního úřadu nový pozemek v lokalitě
zv. Rubanice, další okolní pozemky později sama odkoupila
a některé darovali místní občané. V letech 2003-2005
požádala o zařazení do investičního plánu Orla a v
této lokalitě se začal postupně budovat sportovní
areál. Do provozu zde bylo uvedeno víceúčelové hřiště
s umělým povrchem pro florbal, malou kopanou, tenis,
volejbal a uvažuje se o dalších možnostech využití.
Dne 4. října 2003 bylo hřiště vysvěceno a uvedeno
do provozu, v současnosti je plně využíváno jak Orly,
tak ostatními občany naší obce.
(Podle orelských kronik a ostatních dokumentů zpracovala irena.barinova(zavináč)tiscali.cz.
Další zápisy o Jednotě Orelské v obecních novinách Ratíškovický Zvon roč. 2004 č. 2, 2004 – 1, 2001-3, 1999-5, 1992-1)
