Ratíškovice
patří mezi nejstarší obce v okrese Hodonín. O nejvzdálenější
minulosti svědčí mnohé archeologické nálezy z jejího
katastru. Byla nalezena mamutí stolička a mamutí kost
z období mladšího paleolitu, kamenný přeslen z mladší
doby kamenné, hliněná nádoba s nářadím z doby bronzové,
hliněné nádoby mohylové kultury, užitková nádoba z
doby železné, mnohé keramické nálezy pocházely z mladší
doby hradištní a z dob slovanského osídlení.
První písemná zpráva o naší obci je uvedena ve velmi
významném dokumentu – v listině Jindřicha Zdíka, syna
prvního českého kronikáře Kosmy. Tento biskup pořídil
soupis veškerého majetku, patřícího k olomouckému
biskupství. Listina obsahuje více než 200 moravských
místních jmen a je tedy prvním místopisem Moravy.
Listina není datována, ale panuje názor, že datum
jejího zhotovení je shodné s datem vysvěcení kapitulního
chrámu sv. Václava při olomouckém hradě – tedy rok
1131.
Ve 14. století patřily Ratíškovice ke knížecímu komornímu
statku ve Bzenci. V letech 1333 – 1346 byl moravským
markrabětem, tudíž i majitelem Ratíškovic, také Karel
IV. Po něm zastával tento úřad 26 let jeho mladší
bratr Jan Jindřich. Ten kvůli obavám z rozporů o otcovské
dědictví sepsal tři závěti. V té poslední odkázal
svému prostřednímu synovi Janu Soběslavovi Bzenec
z úřadem soudcovským, vinicemi a jejich desátky, s
lesem Doubravou až po Rúdník a s dědinami, které k
bzenecké tvrzi náležely: Vracov s mýtem, Vlkoš, Ratíškovice,
Těmice, Syrovín, Hostějov a Vacenovice. S pomocí moravské
šlechty se zmocnil odkázancý hradů a měst Janův nejmladší
bratr Prokop, který je r. 1397 prodal Ješkovi Kuželovi
ze Žeravic. Předal jemu a jeho dědicům k plnému právu
a vlastnictví celou vesnici i s lidmi, platy, poli,
loukami. Touto smlouvou přestaly být Ratíškovice součástí
zeměpanského majetku a staly se poddanskou vesnicí.
Všechny další majetkové převody byly podle nařízení
Karla IV. zapisovány do zemských desek. Objevuje se
tu např. zápis z r.1365, v němž se Ješek řečený Ptáček
z Pirknštejna vzdává dědického práva na majetek, který
držel v Ratíškovicích, ve prospěch své sestry Čeňky.
Roku 1385 odkázala paní Čeňka jako vdova svůj podíl
na Ratíškovicích synu Vilémovi a jeho bratrům. Po
něm přešel na Mikuláše a jeho syna Jiříka z Landštejna.
Ve druhé polovině 14. století patřily Ratíškovice
spolu s dalšími k farnosti Milotice. Ve Státním oblastním
archivu v Olomouci je uložena mešní kniha milotické
fary, psaná na pergamenu. Zde je uveden zápis o půjčování
tzv. „železných krav“. Farnost je půjčovala svým farníkům,
kteří je živili a brali z nich užitek – mléko, máslo,
hnůj apod. Mezi nájemci je podvakrát uvedena i naše
obec. Na dvou seznamech jsou uvedena jména nejstarších
obyvatel vesnice. Prvním nájemníkem „železné krávy“
je rychtář Marčínek, objevují se tu jména Duchoň a
Čmer.
V průběhu 15. století patřily Ratíškovice postupně
několika zemanským rodům. Mimo jiné je měl ve svém
držení „s obdělanýma polema a neobdělanými křovinatými
pastvisky, s vodami tekoucími a vším přináležejícím
dle těchže hranic a hranečníků, jak ona ves od starodávna
od jiných je odlišena.“ i Markvart Šenstranský z Malenovic.
V období husitského hnutí vtrhlo na Moravu vojsko
císaře Zikmunda a jeho zetě Albrechta Rakouského.
Pravděpodobně ani na našem území nebylo klidno. Nedaleko
Nedakonic, na ostrově řeky Moravy, byl postaven husitský
tábor. Přicházeli sem lidé z okolních vesnic a veliteli
byli kněží Bedřich ze Strážnice a Tomáš z Vizovic.
Na straně husitů byl i Petr Strážnický z Kravař, Hašek
z Ostrohu; oporou husitů byl také Jan z Moravan, který
odkoupil od Hynka z Ronova část Milotic. Nenávist
husitů se obrátila proti blízkému velehradskému klášteru,
který vlastnil mnoho vesnic a jednotlivých polí. Ve
čtyřicátých letech 15. století se pak nedaleká milotická
a jarohněvická tvrz staly sídlem loupežníků, kteří
dělali výpady do okolí.
Koncem šedesátých let se jižní Morava stala bojištěm
v utkání Jiřího z Poděbrad s Uhry. Roku 1470 byl obléhán
Hodonín a přitáhli sem srbští rácové, kteří místo
žoldu dostávali po jednom dukátu z každé hlavy, uřezané
nepříteli. V těchto česko-uherských válkách bylo jenom
na moravském Slovácku zničeno přes 80 osad. V okolí
Ratíškovic to byly Jarohněvice u Dubňan, Kapřiště
u Hodonína, Jiříkovice u Milotic, Roztrhánky mezi
Ratíškovicemi a Rohatcem. Poválečným majitelem Ratíškovic
se stal roku 1481 hejtman krále Matyáše Jan Kropáč
z Nevědomí a v příštím roce nejvyšší zemský komoří
Vratislav z Pernštejna. Ten byl dobrým správcem majetku,
ale pro poddané nebyl dobrým pánem. V půhonných knihách
– zápisech olomouckého soudu – je uvedeno, že ratíškovičtí
poddaní opouštěli svá pole a utíkali na cizí panství.
Jsou zde uvedena jména místních občanů – Mašek, Václav
Psota, Mikula, Valenta, Jan Černý a další.
R. 1496 odkoupili od Vratislava z Pernštejna ves Ratíškovice
páni z Lipé. Z r. 1530 se dochoval zápis, že Jan III.,
člen jednoty bratrské, obdaroval české bratry v Ratíškovicích
pozemkem ke stavbě sboru a hřbitova. Nejsou však zachovány
žádné dokumenty, které by potvrzovaly bratrský sbor
v této vesnici. 18. května 1594 byla podepsána kupní
smlouva s Juliem, hrabětem ze Salmu a Neuburku nad
Innem a jeho syny Weikhartem a Karlem – Jan IV. z
Lipé se snažil uhradit své dluhy a mezi prodanými
dvaceti vesnicemi jsou i Ratíškovice s ospy a obilním
desátkem z jařin i z ozimu. R. 1600 pak noví majitelé
sepsali urbář (link),
obsahují seznam poddaných, jejich peněžní a naturální
dávky a robotní povinnosti. Je zachován pouze opis
a v něm první jmenný seznam ratíškovických usedlíků.
Objevují se tu jména, přetrvávající v naší obci dodnes
- vdova zv. Vacenovská, Jíra Tomanů, Toman Novák,
Macek Burjanů, Macek Matoušků, Dobeš Brhlů, Hanák...
Mezi majiteli půdy, kteří odváděli vrchnosti peněžní
a naturální dávky, je uvedeno 9 láníků, 2 3 láníci,
20 půlláníků a 30 podsedníků. Jsou zde zapsáni také
dva hajní – podsedníci Eliáš Tkadleců a Jan Hostieravský,
kteří se starali o okolní les Doubravu, nepostradatelný
zdroj obživy místních obyvatel.
V letech 1592 – 1606, v období tureckých válek, vládly
velmi neutěšené poměry. Ty přiměly hraběte Weikharta
k prodeji hodonínského panství a majitelem se stal
hrabě Štěpán Illiesházy, jeden z nejbohatších uherských
magnátů. Ten později upadl v nemilost císaře Rudolfa
pro podezření ze spolupráce s Uhry. Pro záchranu svého
života proto předal majetek manželce Kateřině Pálfyové
z Erdödu. V dalším období, kdy se Uhry přidaly k Turkům,
byla vypálena Strážnice, Veselí, Bzenec; zničen Kyjov,
zpustošeny dědiny, mezi kterými byly i Ratíškovice.
Po uzavření míru se v lesích potulovali vrazi a lupiči.
Město Hodonín mělo svého kata, šibenici a mučící nástroje.
Dne 20. ledna 1613 se sešli zástupci okolních dědin
s purkmistrem a městskou radou s žádostí o pomoc.
Po dohodě o vzájemné pomoci byla sepsána „katovská
listina“ (link)
, na kterou vtiskly všechny obce svou pečeť. Je to
nejstarší ratíškovická pečeť – zdobí ji tři žaludy
se dvěma hvězdičkami, na jejím obvodu je nápis „Wess
Ratisskowicze“ (foto).
(Z této pečeti také vychází současný ratíškovický
znak, který navrhl v roce 1991 ak. malíř Zbyněk Kočvar
z Prahy. Na modrém štítě jsou tři stříbrné žaludy
na stoncích, vyrůstajících z jednoho místa mezi úponky.
Mezi stonky se žaludy vyrůstají rovněž úponky, nahoře
mezi žaludy jsou dvě hvězdy. Na heraldicky pravé straně
je na hrot postavena hvězda pěticípá a levé straně
šesticípá.)
R. 1618 začali čeští stavové odboj proti Habsburkům
a tím období třicetileté války.
Roku 1614 bylo hodonínské panství prodáno Zdenkovi
Žampachovi, který se později ve stavovském odboji
proti Habsburkům postavil veřejně na stranu císaře.
Proto byla stavy nařízena konfiskace jeho majetku,
který byl koncem r. 1619 předán Matyášovi z Thurnu.
Boje a šarvátky probíhaly na celém území, ani Ratíškovice
nezůstaly ušetřeny. Lidé utíkali do lesů, schovávali
se před vojskem, které vypalovalo a ničilo vesnice.
Z tohoto období jsou dochovány sirotčí záznamy – děti
do deseti let byly ponechány u jednoho z rodičů, jestliže
zemřeli oba rodiče, vyrůstaly děti u strýce nebo jim
byl určen poručník. Starší byli určeni do panské služby.
Mnoho sirotků však uteklo: „Mikuláš, syn Jiřího Mráze,
ostal o své vůli ve Gbelích; Jan, syn Mikuláše Blažka,
utekl v pětadvaceti letech ze dvora a zůstal za Moravou.
Tomáš, syn Prokše Trna, zběhl v patnácti letech a
více se o něm nevědělo.“ Války také velmi snížily
počet obyvatel v obci.
Po ukončení války r. 1648 se stal majitelem hodonínského
panství - a tím i Ratíškovic – Bedřich z Oppersdorfu.
Ten velmi utužil poddanství – nedodržoval císařská
robotní nařízení, zvyšoval robotní dny, peněžní a
naturální dávky a ve všech obcích musely být sepsány
knihy sirotčí, purkrechtní a kšaftovní. Tím vznikl
přehled o majetkových změnách. Aby se urychlilo obsazení
pustých domů, byli noví držitelé na určitou dobu osvobozeni
od placení daní, robotních povinností a desátků. Nazývali
se „lhůtníci“. R. 1691 byl sepsán oppersdorfský urbář
(link),
podle kterého bylo v Ratíškovicích obsazeno 37 usedlostí.
Roku 1692 odkoupil panství kníže Lichetenštejn a v
r. 1711 je odkázal svým dcerám Marii Alžbětě a Marii
Antonii, která byla provdána za uherského hraběte
Michala Czobora. Roku 1750 převzal statky hrabě Josefa
ze Czoborů de Czoborcent-Michali. Byl však velmi marnotratným
hospodářem a kvůli své rozhazovačnosti upadl do konkursu.
Moravské statky a s nimi Hodonín a Ratíškovice dne
10. července 1762 odkoupil za 1.005.500 zlatých rýnských
císař František I.
Císařovna Marie Terezie za své vlády připravila nový
soupis pozemků a komise přešetřovaly poměry v jednotlivých
obcích. Mimo jiné byly zjištěny následující údaje:
- pole jsou situovány v rovině, ale jsou tak písčité,
že výtěžek se nemůže počítat více než na 4 zrna.
- není vlastních pastvisk, dobytek se pase ve vrchnostenském
lese Doubravě.
- nejsou žádné vinohrady.
(Ještě v roce 1827 nebylo v katastru obce zapsáno
ani jedno pole s ovocnými stromy a také ani vinohrad
a více než polovinu veškeré půdy zaujímaly pastviny
– „obecní pasuňk“.)
Robotní povinnosti ratíškovických zůstaly bez větších
změn stejné jako za předchozího majitele (link).
Vesnice zůstávala v soukromém vlastnictví císařské
rodiny až do vydání tolerančního patentu a zrušení
roboty dne 1. 7. 1848. Pak se stala samostatnou hospodářskou
jednotkou a byla dál převážně zemědělskou obcí - pěstovalo
se žito, ječmen, oves, brambory, řepa, kukuřice, selo
se proso a konopí. Byl vytvořen vlastní obilný fond,
udržovaný až do konce 19. století. Obilí z obecního
půllánu bylo uskladňováno v obecní sýpce a na jaře
půjčováno žadatelům. Mohlo být vráceno z nové úrody
nebo zaplaceno.
Teprve na rozhraní 19. a 20. století začali někteří
muži pracovat v hnědouhelných dolech v Dubňanech a
Miloticích. Kolem roku 1850 byla v ratíškovicích založena
cihelna (link)
a z jílu z místních nalezišť se ručně zhotovovaly
cihly a střešní tašky – „škřidlice“. Cihelna byla
nejdříve pronajímána a pro pozdější nesnáze s nájemníky
začala obec hospodařit ve vlastní režii. Hlavním zdrojem
příjmů byly většinou pole a výnosnější lesy. Byl také
pronajímán obecní hostinec a čištění všech járků a
vodních ploch v obci (link).
Obyvatelé obce byli většinou zemědělci. Jako řemeslníci
a živnostníci jsou ve sčítacích dokumentech z přelomu
19. a 20. století uvedeni většinou cizí lidé. Obchodnické
činnosti se věnovaly převážně židovské rodiny, které
tady žily až do r. 1910. Až po tomto roce se začala
rozvíjet u místních obyvatel řemesla, hlavně kovářství
v rodě Hniliců a Malářů, krejčovství, obuvnictví a
kolářství. Protože v obci bylo málo pracovních možností,
pracovali ratíškovičtí jako nádeníci a dělníci mimo
obec. V letech 1840 – 1858 byl v blízkosti obce v
polních tratích Nad Náklem v provozu důl Štefan, majetek
hodonínského c.k. velkostatku, ve kterém ratíškovičtí
nacházeli obživu, později na rozhraní 19. a 20. století
pracovali jako horníci také v dolech v Dubňanech a
Miloticích. Velké množství jich přibylo v období I.
sv. války, protože byli reklamování a nemuseli bojovat
na frontě.
V této době prošlo hospodaření obce velkou krizí,
válka zasáhla život veřejný i rodinný. Stát odebral
koně, potraviny, dobytek a peníze. Většina mužů odešla
na frontu, doma zůstali pouze ti nejstarší, ženy a
děti.
28. října 1918 Národní výbor v Praze vyhlásil samostatnost
Československé republiky. Podle zápisů v obecní kronice
„ Po prohlášení samostatnosti, které přišlo do
Ratíškovic telegraficky dne 29. října ráno, první
byla vytažena naše národní trikolora, která dřímala
od počátku války v prachu a pavučinách v koutě v skříni.
Ještě týž den zavlál prapor v národních barvách ve
škole a druhý den také s kostelní věže. ...Občanstvo
oslavilo památný den naší svobody dne 8. listopadu,
právě v den, kdy truchlilo každé české srdce, den
výročí bitvy na Bílé Hoře, kdy česká samostatnost
na plných 300 let pochována... nesla se ku klenbě
vroucí „Modlitba za vlast“ V. B. Třebízského, z hloubi
duše pojila se k ní prosba shromážděných, jež pak
vyzněla v mocný choral svatováclavský „Nedej zahynouti
nám ni budoucím! Svatý Václave!“
Historii podle obecní kroniky, knihy Marie Mackové-Frolcové „Minulost a přítomnost obce“ a dokumentů z Okresního archivu Hodonín zpracovala barinova.irena(zavinac)centrum.cz
Výňatky
o Ratíškovicích z hodonínského urbáře, sepsaného r.
1600
Zaznamenají se důchodové běžní
Jest tu doubrava veliká a dvoje hájenství,
z níž se může rok od roku rovnaje dříví bez škody
prodati za 60 fl.
V tej doubravě, když se žalud obrodí, mejtí se lidem
ovcem a slepicemi, a toho se klade k užitku rok od
roku rovnaje 15 fl.
V tej doubravě, když čižebníci na ptáky chodí, dávají
z jednoho čihadla po 4 groších, pokládá se to k užitku
1 fl.
V tej doubravě si tito Ratiškovští nemálo rolí panských
voří a osívají rží, pohankou a prosem, dávají desátu
kopu jeho milostpánovi, dostává se rži rok k roku
15 kop, počítajíc za kopu po 10 groších – učiní 5
fl.
Pohanky se dostává spíš víc než míň, 5 kop, počítajíc
za 1 kopu po 8 groších – učiní 1 fl. 10 gr.
Suma důchodů běžných – 82 fl. 10 gr.
Jiní důchodové stálí
Jest
tu krám masný, dává z něho masař 1 kámen loje hovězího
(pozn. přepisovatele – 10, 278kg), přepuštěného, pokládám
za něj 1 fl. 10 gr.
Povinni vína panského vyšenkovati v roce 1 bečku –
pokládám k užitku 10 fl.
Ovsa zúročného vychází 3 muty 2 míry – 92 měřic po
6 gr. činí 18 fl. 12 gr
Slepice vychází v roce 1 kopa 25 1 , počítajíc za
1 slepici 2 gr. 5 fl. 21 gr
Vajec vychází 8 kop 20 – počítajíc za 1 vejce po půl
penízi – činí 2 fl. 11 gr
Suma těch důchodů stálých 37 fl. 24 gr
Povinnosti lidí ratiškovských při
dvoru jaroňovském
Mají újezdy své rozměřeny
ve 3 trati. Ty jsou povinni pohnojiti, hnůj rozkydati,
za ozim i jařinu zaorati, zasíti, zavláčiti obilí,
ozimné i jary požíti, do dvoru svézti, v stodolách
neb na kozlích odmítati a skládati. Sumou všechno
jak náleží na těch svých rolech jim vyměřencýh povinni
obdělati. Kromě od skládání obilí se jim na den po
dou gr. platí a strava dává.
Tyto louky ratiškovští povinni kliditi: v Doubravě
u Blažejového pole, tu jsou povinni darmo zséci, osušiti,
zhrabati a na zámek nebo do dvoru svoziti. Dává se
jim piva posadného, když sekou a dva řádky chleba
na každou osobu.
Druhou louku u háje na Vyšického usušiti a seno shrabati
mají. Třetí, počnou od dvora jaroňovského zároveň
s oujezdy panskými na hejdách, co jí koliv jest, od
hráze Jaroňovské povinni usušiti, shrabati a do kop
sklásti.
Povinni jsou ke mlýnu hodonínskému sedláci k opravě
stavu rejs a ščerk voziti, podsedníci rejsovati a
co se jim poručí, dělati.
Povinni k stavení zámku, opravě dvora a rybníků sedláci
fůrami robotovati a podsedníci na týž roboty také
povinni choditi a co se jim poručí, dělati.
Povinni sedláci drva hodný třikrát do roka na zámek
ku palivu voziti a podsedníci po tři dny sekati, kde
se jim ukáže. Pokládá se tej povinnosti mírně – 14
fl.
Povinni sedláci drva ku pivovaru spolu s jinými vesnicemi
voziti. Proto se koně zámkoví chovají, že oni dost
jiných robot mají, a z tej příčiny se ušetřovati musí.
Pokládám té povinnosti, jaké může v mírnosti býti
– 10 fl.
Povinni hofeři, co se jich vyhledá, konopí u dvora
panského jaroňovského 1 1 kopy natrhati a sena pomáhati
usušititi a hrabati, též oknopí tříti. Pokládá se
za tuž povinnost 4 fl.
Povinni všichni na hon, když se jim kolikrátkoliv
rozkáže, choditi pokládá se za tuž povinnost.
Povinni pro plody k násadám rybníků, kde se jim zakáže
choditi aneb jezditi, kolikrátkoliv by to bylo potřeba
též s dubňanskými z rybníka Jarohňovského starého
a druhého též Jarohňovského, horního a dolního Mokronovského
Nadýmáčka a u Dubňan při doubravě ryby do haltýřův
rozvážiti.
Povinní do dubňanských vinohradů, novosadů panských
na Mutěnsku, jak sobě odměřeno mají, každý jak kdo
sedí choditi dělati, řezati, třikrát kopati, smítati,
dolovati. Za to se jim nic neplatí, než chléb a pivo
zadní se jim dává, a tak mají z povinnosti všechny
všudy díla dělati.
Sirotků zběhlých spravedlnosti, kteří na ně podle
pořádků přišly, buď již na hotově jsou, aneb se ještě
pokládati mají, ty sobě předně z těch všech města
Hodonína a dědin vymiňují, aby mně bez odporův došly.
Jakákoliv obdarování lidí na panství tom aneb kohokoliv,
aby jeden každý bez poučení zachováni byli.
Podle dokladů, zapůjčených p. Marií Mackovou - Frolcovou, zpracovala barinova.irena(zavinac)centrum.cz
Katovská
listina - přepis
Město Hodonín a vesnice Ratíškovice,
Dubňany, Mutěnice, Hovorny, Dolní Bojanovice, Lužice
a Těšice přísahají na vzájemnou pomoc a podporu
„„ My purgmistr a
rada miesta Hodonína diedin Ratisskowitz, Dubnian,
Mutienicz, Howorovan, Dolních Bojanovitz, Luzyec a
Tiessycz jakož jsme se z poručení Urozeného Pana Melychara
Bohusse z Bohussovicz toho czasu urřednika panství
Hodonského, spolu na tom koneczni znesly, abychom
sobie wssicknj napomoczni byli pokudžby se yaky zloczynecz
kde chytl a Mistrem poprawnim trestati dal aby se
na ney zbirka czynila a nam do Miesta Hodonina takowe
penize odwozovalo, protož chtegicze, aby to tim ztaleyssy
byti mohlo, sme gedna každa dedina k tomu w listu
peczet swau wlastni przytisknauti daly a taky sami
sebe a budauczy sve v tom zawazugem a panu purgmistru
a Raddie Miesta Hodonina moc Toho pozustawugeme. Jestly
zieby ses z nas diedin ktera koliviek toho dopustila
a na oznameny v den urczyty penez Aurzadu sprzed gmenowanemu
miesta Hodonina neodeslaly, aby nas mohly obstavit
do wiezeni miestskeho dáti.....a z neho wiecz pausstiti
pokud a tak dlouho, az gim od nas takove penize podle
ulozenj polozené byly. Czehoz datum w mieste Hodoninie
v sobotu po svatem Pavle na Wier Obraczenj letha 1613.““
,,,, My, purkmistr a rada města Hodonína, dědin Ratíškovic,
Dubňan, Mutěnic, Hovoran, Dolních Bojanovi, Lužic
a Těšic, jakož jsme se z poučení urozeného pana Melichara
Bohuše z Bohušovi toho času úředníka panství hodonínského,
spolu na tom konečně snesli, abychom sobě všichni
nápomocni byli, pokudž by se jaký zločinec kde chytl
a mistrem popravčím trestati dal aby se na něj sbírka
činila a nám do města Hodonína takové peníze odvozovalo,
protože chtějíce, aby tímto stálejší býti mohlo, sme
jedna každá dědina k tomuto listu pečeť svou vlastní
přitisknouti dali a taky sami sebe a budoucí své v
tom zavazujem a panu purgmisru a také radě města Hodonína
moc toho pozůstavujeme. Jestliže by se z nás dědin
která kolověk toho dopustila a na oznámení v den určitý
peněz ouřadu z před jmenovaného města Hodonína neodeslali,
aby nás mohli obstavit do vězení městského dáti ....vzíti
a nevypouštět potud a tak dlouho, až jim od nás takové
peníze podle uložení položené byly. Čehož datum v
městě Hodoníně v sobotu po sv. Pavle na víru obrácení
léta 1613,“
Podle dokumentu z okresního archivu Hodonín přepsala barinova.irena@centrum.cz
Urbář
panství hodonínského z r. 1691 - Oppensdorfský urbář
Ves Ratiškovice (výňatky)
pozn. přepisovatele: urbář = soustavný
soupis poddanského pozemkového majetku důchodů vrchnosti
z něho plynoucích
1. Valenta Nesvadba z lánu o sv.
Jiří 31 kr. 1 denár, o sv. Václavu 31 kr. 1 denár,
oves 2 míry, slepice 3, vejce 20, robota 3 dny v týdnu
s ko·mi
2. Jura Vrba z lánu – totéž
3. Ondra Kasan z půllánu o sv. Jiří 15 kr. 2 den.,
o sv. Václavu stejně, oves 2 míry, slepice 2, vejce
10. Robota 2 dny v týdnu s koňmi
4. Jmenovaný pustý podsedek – o sv. Jiří 5 kr., o
sv. Václavu 5 kr., oves 1 míru, slepice 1, robota
2 dny v týdnu pěšky
42. obecní dům, z něhož obec i z 1 lánu obecního místo
platu a roboty platí o sv. Jiří 1 florint 30 kr.,
o sv. Václavu stejně
.
Suma: láníků 9, 3 láníci , pololáníků 18, podsedníků
32 – celkem 61
Suma platů vrchnosti o sv. Jiří: 12 florintů, 47 krejcarů,
1 denár – stejně o sv. Václavu. Ovsa platového 90
měřic, slepic 1 kopa 23 ks, vajec 8 kop 6 ks
Suma platu robotního o sv. Jiří: 1 florint, 30 krejcarů,
stejně i o sv. Václavu – celkem 3 florinty
Ostatní dávky a povinnosti - doubrava
Plat mušketýrský – Obec Ratiškovská
dává platu mušketýrského za hlásku měsíčně 2 flor.,
učiní ročně 24 flor.
Masný krám V tejž dědině jest jeden
masný krám, z něho obec povinna každoročně jeho milostpánu
jeden kamen přepuštěného loje, a když se dobytek panský
vystavuje, takový podlevá jatek rozbírati, a jak se
sadí, peněžiti. Nepotřebuje-li panství in natura,
zaplatí místo loje 12 Kr. za libru, zatím nyní 4 fl.
Kromě toho je obec povinna odběrem panského brakového
dobytka a běžnou prodejní cenu stanovenou panstvím
zaplatit.
Šenk vinný obecný Obec má svůj šenk
vinný, zato povinna každoročně jednu bečku panského
vína, jeden každý máz o krejcar dražší než se jinak
šenkuje, vyšenkovati. Též je povinna panské pivo,
jak se od jeho milostpána sadí, tolikéž i panskou
kořalku v slušných penězích bez úplatku šenkovati.
Za každý úl včel zaplatí obec 3 kr.
Desátek obilný Desátek obilný jak
z gruntů osedlých, tak také z těch rolí, co ratiškovští
v Doubravě obsívají jeho Milost Pánu ze všeho zátěžku
desátý mandel a desátý snop, z pustých pak šestý mandel
a šestý snop přinášeti.
Obec je povinna odvážet nejen desátý
mandel nebo snop nejen z letního a zimního obilí,
nýbrž i z úrody vinohradů i desátý sud nebo máz vysoké
vrchnosti.
Z jedné chalupy zaplatí daň 1 fl,
je-li chalupa na panském pozemku.
Obec je povinna odvádět ročně 8 měřic
chmelu in natura. Nepotřebuje-li jej vrchnost in natura,
zaplatí za měřici 30 Kr, toho času 4 fl.
Doubrava Jest tu v Doubravě dvoje
hájenství. první počíná se k půlnoci od potůčku, který
ratiškovské a bzenecké grunty hraničí a dochází k
polednímu až po cestu rohatecků k Dubňanom jdoucí
a od západu až po starou ratiškovskou cestu. Obsahuje
v sobě Paní sádek, Blažejovo pole a Prtinky. Druhé
hájenství počíná od východu, od starej cesty, co do
Ratiškovic k Hodonínu jde a dochází k polednímu a
západu pro cestu, která od Rohatce do Dubňan jde až
po pole dubňanské. Od půlnoci dochází až po cestu
mezi Náklem a ratiškovským polem. Obsahuje v sobě
ostatek k Hodonínu náležící kus Nákla a ostatní kraje.
V tejž Doubravě nemalá zvůle od zvěře a každoročně
prodejem dříví nejméně užíti može. Když se žalud obrodí,
dovoluje se proti záplatě poddaným své dobytky černé
pásti. Pakli žalud pochybí, tehdy se i šišky k panskému
sbírají a časem na velké peníze uvádí.
Vdova Černoška má včelín v téj Dúbravě, z něho platí
ročně o sv. Václavu. Item Martin a Mikuláš Zemánek
platí ze včelína v tej Dúbravě o sv. Václavu 32 kr.
Roboty Povinni lidé ratiškovští od
sv. Václava až do sv. Jána za tři čtvrti léta, láníci
a tříčtvrtečníci po 3 dni, pololáníci po 2 dni s koňmi,
a podsadníci pěšky robotovat. Od sv. Jána až do sv.
Václava všichni den po dni okrem neděle a svátku buďto
při zámku, u mlýna, na stavích, při dvořích a pivovaru,
při rybnících a cokoliv kamkoliv a kdekoliv se jim
vykáže, robotu svou vykonávali. Ve žních, pokud se
tvrdé obilí, tj. pšenice a rži při dvořích nepožnou,
povinni láníci a tříčtvtníci po dvou robotních ke
dvoru na celý týden vypraviti. Pokud žně, dává se
jim na jednu každú osobu masa 1 funtu, chleba po 1
bochníku, múky na 50 osob po půl čtvrti, kaše na 50
osob půl čtvrti, krup na tolik osob 1/2 čtvrti, másla
na tolik osob 3 žejdlíky, soli tým způsobem 3 žejdlíky,
piva po jednom mázu, a to po třikráte přes celý žně..Též
jsou povinni z panského přediva buďto konopného neb
kúdelného v roce láník po 4 libry, tříčtvrtníci po
4 libr, půlláník po 3 libry, podsedník po 1 libru
a hofer po 1 libru příze napříst a zasej na váhu tolik,
co se jemu dalo, odvést.Nespředou-li to in natura,
zaplatí každý za 1 nespředenou libru 4 Kr. Na hon,
kdy se jim koliv rozkáže, povinni jsou všichni choditi,
však z obyčejném roboty. Hofeři, co se jich koliv
nachází, povinni jsou obzvláště ve žních a sena dělání
týhodně po 1 dni u dvorův a neb kam sem koliv poručí,
robotovat. Roboty mají býti absolvovány in natura,
jinak ne.
Poznámka přepisovatele
- Měna: 1 florint = 1 zlatý rýnský = 60 krejcarů =
20 grošů
1 groš = 3 krejcary 1 krejcar = 3 denáry
funta – jednotka váhy 409,512 gramů
žejdlík – nádoba o obsahu 0,37 l
máz – nádoba o obsahu 1,415 l
libra – česká libra 61,64 kg
Podle dokladů, zapůjčených p. Marií Mackovou - Frolcovou, zpracovala barinova.irena(zavinac)centrum.cz
Robotní
povinnosti r. 1775
Roboty podsadníků
Od Václava do Jana
po 3 roku je povinen týdně 2 dny 1 osoba robotovati
pěší robotou tam, kde se mu naporučí. Od Jan do Václava,
tj. čtvrt roku je povinen týdně 1 osoba 6 dní robotovat,
kdekoliv se mu to poručí, mimo dny, kdy je zasvěcený
svátek.
Těchto 8 podsedníků obdrželo od vrchnostenského dvora
v Jaroňovicích v trati Malá Niva kus pozemku ve výměře
16 měřic, z něhož připadá na každého 2 míry náhradou
za odňaté pozemky na Číhadlech 4 achtle a na Blažovém
(Blahovo pole) 1 míru každému z nich. Tyto odňaté
pozemky pro nesmírně písčitou půdu, časté zamokření
a zaplevelení nejsou užitečné a nemohou být řádně
využity.
Proto se stala uvedená výměna s dodatkem, že se každému
z nich ponechá možnost volně obdělávat pole na Číhadle
a Blažovém poli. Ten, kdo obdělávat chce a bude, zaplatí
kromě naturálního obilního desátku ještě ročně kontribuční
příspěvek z pole na Číhadlech na míru 12 Kr., z pole
na Blažovém poli 15 Kr. za míru do panské pokladny.
Konečně od vrchnostenského dvoru v Jaroňovicích zelnice,
půdu o výměře 22,5 měřice u trati Díly u Dubňan. Z
toho kromě natur. desátku zaplatí ještě kontribučně
poplatek za měřici 24 Kr. do panské pokladny, tj.
celkově ročních 8 fl. 36 Kr.
Taktéž od vrchnostenského dvora Jaroňovického 21 měřic
půdy v trati zvané U kostela pod Náklem, stejným způsobem,
z čehož se rovněž zaplatí ročně kontribuční příspěvek
24 Kr. z měřice v celkové roční částce 8 fl. 24 Kr.
do panského důchodu.
Roboty chalupníků
Po celý rok týdně 1 den pěší roboty kdekoliv se jim
to nakáže. Potom při vrchnostenských žních je povinen
1 kopu (4 mandele) pšenice sežít a svázat. Mimo to
je povinen ročně 40 dní vozit panské seno.
Hofeři (bez domů)
V obci Ratíškovice
je 9 rodin, které bydlí u jiných poddaných. Ti jsou
povinni pěší robotou celoročně 1 den v týdnu a při
panských žních pšenice požít a svázat 1 kopu (4 mandele)
pšenice. Mimo to jsou povinni ročně po 40 dní vozit
panské seno.
Trvají-li žně 3 dny,
povoluje vysoká vrchnost připravit žencům tři večeře.Přitom
obdrží každá osoba denně půl libry masa, 1 bochník
chleba ve váze 2 liber a 1 máz piva
Roboty se provádějí v dlouhých dnech tak, že se nastoupí
hodinu po východu slunce, mnohdy také později. Povoluje
se do 12 hodin. V poledne se povolují jízdním 2 hodiny
ke krmení dobytka. Pěším robotníkům 1 hodina. Od Jana
do Václava se robotníkům povoluje snídaně od 8-9,
oběd od 12-1, svačina od 4-5, aby si udrželi sílu.
V krátkých dnech se též pracuje až do 1 hodiny před
západem slunce, načež se lidé i dobytek propustí domů.
Jakmile se zkosí tráva, kdy se nařizuje jízdní robota
a odveze sena, ponechají dvory louky k bezplatnému
pasení tažného dobytka – koní a volů.
Odváží-li se nějaký materiál z panství, robotuje pololáník
s dvěma koňmi. Jinak se nařizuje robota pouze v jednom
spřežení. Přitom se uznává robota připadající na jednoho
koně. Pokud je nucen přenocovat, přiznává se podle
patentu oves a pak peníze na ustájení a krmení.
Poddaným se odepisuje na robotách tolik dní, kolik
připadá v tom kterém týdnu na zasvěcené svátky.
Mlatci, mlátící v panských stodolách, obdrží od každého
mláceného obilí 12. měřici jako mzdu. Kromě toho obdrží
mlatec denně 1 máz piva a 1 bochník chleba po tolik
dní, po kolik pracuje při panských žních, při letním
obdělávání a při ukládání panského obilí bez ohledu
na robotu.
20. XI. 1775
Ondřej Šupa – pudmistr Fr. Kordula – rychtář Jan Vlasák
mladý
Jos. Kordula Fr.Vacenovský Jura Pukanec
Poznámka přepisovatele:
Hodonínská vrchnost si v roce 1775 nechala obcí potvrdit
některé povinnosti, které byly už před 23 lety zrušeny.Roku
1752 přijel tam brněnský krajský hejtman hrabě Altman,
který veřejně sdělil shromážděným podmistrům, rychtářům
a vyvoleným, že od 1. září 1752 se už nebude platit
na zámecké grenadýry a že už žádná obec nemusí odbírat
a rozprodávat panské víno. Uvedené poznámky byly potvrzené
rukoudáním, jak to sděluje vrchní panský úředník z
Kobylí 9. II. 1775 p. Maxmilián Jan Foll.
Podle dokladů, zapůjčených p. Marií Mackovou - Frolcovou, zpracovala barinova.irena@centrum.cz
Výběr
ze zápisů jednání obecní rady o pronájmech obecních
pozemků a hostince
17. říjen 1886
- Komu se vyhazal járek na vacenovských lúčkách jest
poviněn 45K do obecní pokladny složiti
19. prosince 1886
- Hostinský na obecním hostinci Šalomonn Löwenrosen,
kterýž měl i obecní cihelnu pronajmutou byl předvolán
a tázán co zamýšlí s tou cihelnou činiti jelikož dle
úmluvních se nezachoval, co se pálených cihle týče
a cihle se v obci potřebují – máme toho že zle cihelna
bez dozoru pustne a všelicos se odtamtud tratí. Nájemník
této cihelny Šalomounn Löwenrosen se vyjádřil, že
on od dalšího používání této cihelny ustupuje a obci
jí opět odevzdává, by si v ní zařídila jak nejlépe
rozumí.
4. dubna 1894
- by se daly zahony v pasunkach jak byla obecní réž
do najmu na jeden rok stran sadění lesa.
30. dubna 1894
- dně 23/4 t:r: se usnéslo by všechny meze a rudníček
a v hrbovje vzadu na pastvu pro tazny dobetek propachtovalo.
A járek přez hrubé olší
21. března 1899
- Na návrh v obecním pasuňku podělit záhony k pronájmutí;
výbor se usnesl aby při cestě vedouci k Rohatci se
záhony rozdělily a na 2. leta se do najmu daly.
27. březen 1900
- Na navrh starosty stran pronájmu obecniho hostince
výbor se usnesl aby se na novo t.j. na tři leta do
najmů veřejně dal na den 17 dubna r. 1900 což se novinamy
uveřejniti ma.
5. května 1901
-Na návrh starosty stran pronájmutí mezy výbor se
usnesl většinou hlasu aby se veřejnou dražbou pronajati
dali.
8. srpna 1901
- Na návrh stran vývažku prádla, výbor se usnesl aby
se veřejně vyhlasyt dalo kdo chce sy vyvažat blato
sprádla takžy sobe može vozyt. dale na obecní louku
dat něco vyvážet.
(pozn.: Prádlo se nazýval rybníček v místě dnešního
pole za zahradami domů čp. 361 (ul. Ulička),113,112
a částečně i 111 (ul. U zastávky), používal se hlavně
k praní prádla. Zavezen byl roku 1948.)
24. března 1903
- Na ústní žádosť p. Antonina Hrabince hostinského
pachtýře obecního hostince aby se jemu na další tři
léta ponechal. na níž se obecní širší výbor usnesl
a jemu nájem ten na budoucí léta t.j. 1 září řijna
1903 až do 30 září roků 1906. ponechal, za častku
ročního nájmu 980 K slovy devět set osndesát kor.
tim skončeno
3. srpna 1904
- Na návrh vyvážky rybnička obecní výbor se usnesl,
aby jestly čas sucha bude dal se vyvésti a vyvážka
se pronajala.
17. září 1904
- Starosta oznámyl odměnů za vyvážku rybnika která
se ustanovila na 210 spříčiny, že blata mnoho bylo
výbor se usnésl a jednohlasně navrhl 328 kor slovy
střista dvadcet ozn. kor.
23. května 1910
-Starosta oznamil, že p. Antonin Hrabinec hostinský
dluží nájem od 1/10 1908 do 1/10 1909 v obnosů 880.kor
a posaváde po vicekrate upominani obec. představenstva
vyrovnaní nečiní načež starosta navrhuje, by tento
pravnim zastupcem upomenut byl a v padu nevyrovnani
obnosu najemneho by se žaloba podala načéž vybor jednohlasně
svoluje.
Z knih Zápisů z jednání obecní rady vybrala a přesně přepsala irena.barinova(zavináč)tiscali.cz