Na přelomu 19. a 20. století a v době předválečné krize byly výdělky lidí většinou tak malé, že sotva postačily na základní potřeby rodiny. Bylo velmi těžké ušetřit sebemenší částku a poskytnout ji někomu jinému. Proto bylo povětšině na obecním úřadu, aby pomohl nemajetným spoluobčanům.
Jednotlivci, většinou věřící, a spolu s nimi různé organizace, pomáhali jiným převážně pomocí charitativních sbírek. Nejhmatatelnějším důkazem dobročinnosti v Ratíškovicích je místní kostel, v němž první bohoslužba byla konána v roce 1857. Podle zápisů z farní kroniky byl postaven z příspěvků dobrodinců, dílem z obětí ratíškovských občanů a také z vlastního jmění obce Ratíškovské, která přispěla částkou 10.071 zlatých. Celkové náklady na stavbu byly spočítány na 28.000zl. Na vnitřní zařízení se peníze postupně vybíraly a v některých případech dali samotní občané na dané účely víc, než instituce obecního úřadu. V některých případech se sešla na daný účel tak velká částka, že podle zápisů ve farní kronice „nebyly přijaty obnosy ty, jen jejich dobrá vůle“.
V okolí obce se také nachází kříže, které dali vystavět na své náklady místní občané, většinou jako projev díkuvzdání. Jedním z nich je i kříž z fundace Josefa Nesvadby v dědině na cestě k Vacenovicím. Zde dal na přání obecního zastupitelstva vystavět místní farář Karel Vojtěch na místě sešlého kříže nový – mramorový kříž s kamenným podstavcem. Obec nesla náklady ve výši 140 zl. a v kostelní pokladně také založila revers k jeho stálé údržbě.
V dokumentech, které se týkají zápisů z jednání obecní rady, jsou podány na dobročinné účely také částky, které byly vybrány jako pokuta za přestupky občanů proti obecnímu řádu. Například 1. 8. 1886 p. A. P. zaplatila 1 zl 10K farnímu úřadu na zdejší chudé jako pokutu za pokopání brambor. Dne 17. října 1909 starosta oznámil nedobytné požadavky v obnosu 507K. Výbor se usnesl k jejich odepsání, protože se jednalo převážně o občany chudé, kteří své dluhy nemohli zaplatit. Naopak roční nájem, který dlužil v obnose 880K hostinský p. A. H., musel být do obecní pokladny zaplacen, jinak by s jednohlasným souhlasem výboru byla podána na hostinského žaloba.
V té době nebylo povinností občanů platit zdravotní pojištění a ošetření u lékaře nebo se v nemocnici platilo v hotovosti. V okresním archivu jsou uloženy dokumenty, podle nichž za nemajetné občany platil ošetření v nemocnicích obecní úřad. Například 26. 3. 1915 představenstvo obce Ratíškovice uhradilo obnos 15K jako útraty porodní Holečkové Hedviky pro městskou hlavní pokladnu ve Vídni. 7. dubna 1916 městské pokladně v Hodoníně zaplaceno 24K jako útrata ošetřovací. Byly to výlohy za léky a stravu Mikušové Marie, která v nemocnici pobývala 8 dní a posléze zemřela.
19. 3. 1915 byl vydán platební rozkaz výběrčím úřadem Zemského výboru Markrabství moravského v Brně o náhradě ošetřovacích útrat za čtvrtletí 1914. Předepisují se obci jako útraty Střížové Vilemíny. Obecní úřad musel zaplatit podle zákona jednu třetinu výloh, tj. 7K 33h, protože uvedená byla nemajetným příslušníkem Moravy. ( K tomuto dokumentu je přiložen originál dopisu v tomto znění: „Slavne C.K. Četníčke Stanoviště v Dubňanech - Pane Stražmystr prosim vas kdyby jste byl tak dobry a mohl mě dodat ten šek co měl Pan Stražmystr Hrozek v Ratíškovicích při vyšetřovaní našek ten se ma zaslat podpora pro Vyhlemynu Střížovou a ja nevim kde kdyby jste mě šek ten nemohl dodati tak vás prosím na papir kde onen obnos se ma zaslati. V Ratíškovicích 24/2 1915 Petr Kordula starosta“).
Jako dobročinné můžeme považovat také některé platby, týkající se provozu školy, o kterých bylo psáno v minulém čísle Zvonu
Některé z financí, určených na dobročinné účely obce, pocházely od různých institucí, věnujících se pomoci různě postiženým občanům. Patřil mezi ně také Dobročinný ústav legionářský v Praze na Florenci, jímž bylo v listopadu 1932 „na ctěný obecní úřad poukázáno Kč 200..... Jak má SÚL zjištěno, porodila pí B. letos mrtvé dítko a jest od té doby churavá – tedy žije v poměrech dosti trudných, zejména když muž její, B.M., jako alkoholik pamatuje v první řadě sám na sebe a rodinu velice zanedbává. Jde tedy o to, aby částka výše uvedená, byla buď v hotovosti důvěrně vyplacena jen pí B. – nebo předplaceny u některého solidního obchodníka běžné denní potřeby, které by si pí B. postupně a nenápadně odnesla, aby B. neměl možnost peníze třeba nepřímo propít. Příjem zboží by pí B. vždy potvrdila.“
V okresním archivu Hodonín jsou uloženy také dokumenty, týkající se negativního ohlasu na dobročinnost. Ústav pro zmrzačené v Králově Poli zaslal prosbu o uspořádání sbírky pro mrzáčky. Zpět nebyl zaslán žádný obnos ani sběrná listina, proto se tento ústav znovu obrací na obecní úřad v Ratíškovicích s prosbou o její uspořádání. Daný dokument není datován a není k němu připojeno žádné vyjádření o kladném ohlasu, takže je pravděpodobné, že sbírka nebyla provedena.
V r. 1932 byla také zamítnuta Zemským úřadem v Brně žádost vdovy A.B. o přiznání státní starobní podpory. Protože tato nebyla s rozhodnutím spokojena, podala 16. 10. 1933 prezidentu T. G. Masarykovi žádost o nouzovou podporu. „Jsem 70letá babička vdova po mistrovi F.B. v Ratiškovicích. Pekařením se živím jelikoš jsem žádala jako vdova 70letá starobní pojištění a bylo mě zamítnutý, že mám pekárnu. Domek, v kterém bydlím a je na ňom živosť tak já jí nemohu provozovat, mám tedy u sebe stareho legionářskeho pomocníka J.K. z Ratiškovic, na pekárni se peče denně 10 nebo 15 bochniku chleba cena je od jednoho 70h.... jelikož mi okresní úřad v Hodoníně vyměřil daně 936K 80h za rok 1932, k dnešku nemohu zaplatit poněvádž je domek zadlužený je na něm 25.000K dluhu to nezaplatila jsem, tak mě tedy vyměřil úřad pokutu 50Kč neboli 5 dní vězení, to je tedy moc pěkný musím si tu tedy postěžovat, jak zacházejí s lidma starýma ... tedy bych žádala pana Prezidenta T.G. Tomáše Masaryka o nápravu v jeho rodném kraji. ... a taky zaroveň bych žadala o nějakou nouzovou podporu kdyby mě udělil...“ Kancelář prezidenta tuto listinu zaslala zpět s vysvětlením, že jakékoliv intervence jsou z daného místa nepřípustny. Bylo na zástupcích obecního úřadu, aby ji poučili o jejích právech, povinnostech a nárocích na podporu.
V současnosti je pořádáno mnoho charitativních sbírek a dobročinných akcí. Věřme, že nám budou v budoucnu našimi potomky připočteny k dobru a alespoň trochu odčiní negativa naší doby.