„Tak my do toho kluci půjdeme, ale kdyby nám to nevyšlo,
postarejte se, abychom se dostali do čítanek,“ tak se loučil rt. Jaroslav
Kotásek s výcvikovým střediskem ve Skotsku. A my nyní tuto jeho prosbu plníme.
Začít psát o druhé světové válce to chce dnes začít dosti zeširoka.
Postupem doby pamětníci odcházejí a s nimi i historická paměť národa, kterou
si ti dotyční berou sebou do hrobu. A nikdo již nemá tu chuť prožitou zkušenost
znovu oživovat ve své paměti a tím, byť jen malou nepatrnou vzpomínkou ji znovu
připomínat.
Patřím ke generaci, která válku nezažila, přesto jsem z vyprávění svých dědečků
a babiček vždy slýchával o této době jako o dobách bídy a všeobecného ohrožení
života a tato zkušenost na mne byla přenášena hlavně v jednání mého otce, kterému
bylo na konci války 10 let, přesto jakési trauma těchto let také v sobě nějakým
způsobem nesl. Dále nám bylo toto válečná doba servírována minulým režimem,
který na tom částečně založil svoji existenci a omlouval své některé chyby a
nedostatky. Časy se ale změnily. Pamětníci odcházejí a dnes jich je opravdu
jak šafránu. Změnou společenských poměrů se zároveň změnily i náhledy na historii
a hlavně, a to je důležité, není již tento pohled zatěžován ideologií či jinými
předsudky. Na druhé straně pátrání po pravdě ztratilo takový ten správný punc
dobrodružství, který jsem prožíval já, když až na střední škole, jsem se od
svých vrstevníků dozvídal o statečnosti československých pilotů v Bitvě o Británii
a také, že atentát na Heydricha nebyl akcí pouze dvou statečných československých
vojáků, ale celé skupiny parašutistů z první vlny výsadků vysazených k nám v
programu II. Zpravodajského odboru Zvláštní skupiny pod velením plk. Františka
Moravce. Samozřejmě jsem se chtěl přesvědčit o pravdivosti či nepravdivosti
různých rčení a nařčení vyslovených tehdy na vrub parašutistů. Měl jsem to štěstí,
že v mém rodném kraji, Třebíčsku, jedna taková paraskupina počátkem května roku
1944 seskočila a po počátečních trablech ukončila svoji činnost až osvobozením
českých zemí Rudou armádou. Postupně jsem se přesvědčoval, že tenkrát bylo jedno
kdo je kdo, ale že všechny především spojoval jeden cíl a to porážka společného
nepřítele a to všemi možnými prostředky. Na působení v poslední fázi války vytvořeného
partyzánského oddílu z parašutistického pararoje, je evidentně patrno, že třídní
původ jednotlivých členů nebyl vůbec podstatný a byl zneužit až později v padesátých
letech v akci Babice, která je s trochou nadsázky dokonáním činnosti operace
Spelter Lenka Jih v trochu nadsazeném slova smyslu.............
- kompletní popis operace Spelter Lenka si vzhledem k rozsáhlosti
textu (cca 101 stran) můžete stáhnout ve formátu WORD
ZDE
- odkaz na pomník por. Jaroslava Kotáska
