Jednota Orla Československého v Ratíškovicích

Jednota Orla Československého v Ratíškovicích

Ustavující schůze Jednoty Orla Československého v Ratíškovicích byla pravděpodobně ve spolkové místnosti v hostinci u Klimešů, kde se pak konala většina dalších spolkových schůzí. Prvním orelským starostou byl Matěj Toman (foto 1) a tajemníkem Tomáš Holeček (čp. 112). Podle zápisů z orelské kroniky (foto 2) „V obci Ratiškovské býl založen ‚Odbor orla‘ na jaře roku 1914 od ‚Združení venkovské Omladiny‘ v Ratiškovicich. Po celý rok 1914 býl ve velké činnosti, avšak následkem ‚Světové války‘ zanikl uplně. Ale po válce ‚světove‘ roku 1919, 1. května znovu býl povzbuzen a proměněn v Jednotu Orla Československého. „
Poválečným náčelníkem byl zvolen 14 hlasy Jan Ilčík, ale už po krátké době se, společně s podnáčelníkem a předcvičitelem, vzdali svých funkcí „za přičinou doléhání sociálně demografické organisace skrze práci v továrně“. Proto byla dne 9. června 1919 svolána mimořádná schůze, na které byli zvoleni noví zastupitelé těchto funkcí. Náčelníkem se stal František Kordula, který byl nazýván „náčelníkem“ po celý svůj život.
Činnost Orla se zaměřovala především na mravní, osvětovou a vlasteneckou výchovu a na rozvoj tělovýchovné činnosti svých členů. Vedla boj proti hrubému chování - např. „bratr pokladník Příkaský Vít vyzývá členstvo ... aby se členstvo nestydělo za svůj členský oznak. A aby pilně davalo pozdrav křesťanský by se vydělo, že jsme členi katolického spolku.“ V pozdějších zápisech „bratr náčelník vibizí členstvo by udržovalo lépe kázeň jak ve schůzi tak i při cvičení i při veřejných vystoupení. aby se pak nemuselo na nás špatně ukazovat a nedělali svému spolku hanbu.“ Jejím úkolem bylo také vychovávat své členy ke zdravému životnímu stylu a byla velkým propagátorem abstinence – „Volný návrh – By členstvo se odříkalo lihovin. Za tím účelem usneseno trestat tento přestupek pro první případ 10K druhý 20K a třetí vyloučením z jednoty.“ Programem byly také vzdělávací přednášky, recitace vlasteneckých básní a zpěv. Jednota odebírala také několik ryze českých časopisů, např. Orel (foto 3), Květy mládí, Nový národ, Selka, Omladina, Orelská osvěta a slovenský Tatranský Orel. Vlastenecké cítění bylo udržováno při každé schůzi, na které se před ukončení zpívaly písně, mezi které patřila také československá hymna „Kde domov můj“ a písně „Hej, vzhůru orle, vzhůru leť“ a „Kdos junákem“. Do programů schůzí byla zařazována tzv. duchovní cvičení a vzdělávací přednášky – jednak naučného charakteru a převážná většina k různým výročím a osobnostem české historie a kultury (foto 4).
V počátcích se Jednota Orelská potýkala jak s nedostatkem místa ke své činnosti, tak s nedostatkem cvičebního nářadí. Nejdříve jí byla propůjčena školní zahrada a tělocvičná třída ve staré škole, kde se cvičívalo zpočátku po čtyři, později až šest dnů v týdnu; v pozdější době se cvičilo v různých hospodských sálech – na obecním, u Klimešů, u Litochlebů. V roce 1919 jí byl přidělen pozemek, na kterém bylo vybudováno vlastní cvičiště – Orlovna (v prostoru dnešní nové MŠ a prodejny Jednota v ul. Rohatecká). Pozemek byl oplocen, byly vysázeny břízy a pořízen plán na tělocvičnu. Ta však nebyla zbudována z nedostatku finančních prostředků. Až v roce 1929 ministerstvo zdravotnictví přidělilo částku 3960Kč a ta postačovala pouze na úpravu hřiště. Proto Orlovna sloužila jenom jako letní cvičiště a od r. 1932 jako hřiště na volejbal. Stala se i kulturním střediskem - probíhaly tu oslavy Svátku matek, dožínky (link 5), zábavy... V průběhu roku se také konala sokolská veřejná cvičení (foto 6), která sklízela velký úspěch.
Finanční problémy spolku byly řešeny v pozdější době spojením pokladen Orla a Omladiny a po celou dobu trvání četnou kulturní činností, hlavně divadelními představeními (foto 7). Už 9. června 1919 bylo na programu schůze divadlo, později byl zřízen ochotnický kroužek (prvním režisérem byl zvolen místní krejčí Bedřich Koten (foto 8) a převážná část zisků z představení byla dána na zakoupení tělocvičného nářadí. V inventáři byly hrazdy, bradla, švihadla, činky, kordy (foto 9), stojany na skok vysoký a jiné. Byl také ustanoven „střádatelský kroužek“ s povinnými ukládanými částkami a pokutou za jejich nedodržení. Ušetřené částky se použily hlavně na financování zájezdů a poutí do vzdálenějších míst kraje. Každoročně pořádala jednota Mikulášské zábavy s rozdáváním dárků a různé zábavné večírky, několikrát do roka to byly recitační a pěvecké akademie, v zimním období plesy s „řetazem“. Členstvo se zúčastňovalo okrskových (foto 10, foto11)a župních cvičení, župních (foto 12), zemských a celostátních sletů – při těchto příležitostech reprezentovali nejen místní Jednotu, ale také regionální příslušnost ke svému rodišti a kraji. Mimo jiné byly pořádány také exercicie – cvičení duchovní obnovy, která se konala jak u nás, tak mimo Ratíškovice. (foto 13) 25. 3. 1924 bylo uděleno čestné členství Orla okrskovému sdělovateli páteru Janovi Petrášovi z Mistřína (na fotografii, pořízené před farními sklepy na tzv. mistřínské cestě mezi kostelem a hřbitovem je za stolem 1. zleva s motýlkem Toman František (Frantikuj), vpravo Příkaský Vít, ?, páter Petráš)
V roce 1932 odkoupila Jednota od čtenářského spolku Pokrok místní „Jubilejní kino“, které r. 1936 také ozvučila. Celkový náklad 12 000Kč byl uhrazen upsanými podíly členů ve výši 100Kč. Při promítání zvukových filmů se vysoce zvýšila návštěvnost místního kina a tím také výše příjmů.
Během II. sv. války byla zastavena německými úřady práce všech organizací v republice a s nimi také ratíškovického Orla. Podle obecní kroniky roku 1942 „...Okresní úřad v Hodoníně zastavil s okamžitou platností veškerou činnost Jednoty Orla v Ratíškovicích. Jmění spolkové se zároveň zajišťuje. Zcizení spolkového jmění a jakékoliv dispozice s ním jsou zakázány ...“ . V průběhu okupace německou armádou byl mezi jinými zatčen a umučen v koncentračním táboře jeden z nejvýznamnějších členů orelského hnutí u nás – tehdejší náčelník Jihomoravské župy Šilingerovy Vít Příkaský (link) .
Po ukončení války byla činnost Orla nakrátko obnovena. Podle zápisu z orelské kroniky „Jednota Čsl. Orla v Ratíškovicích zahájila činnost hned v prvních dnech po osvobození naší republiky Československé. Ačkoliv měli byti všechny tělocvičné korporace sloučeny, Čsl. Orel zůstal samostatným organisací nábožensko-kulturní s programem tělovýchovným. Celková činnost byla uspokojivá, začátky byli těžké veškeré příručky zničeny neb rozkradeny.“ Už v prvním roce své poválečné činnosti obnovili tradiční oslavy dožínek, 28. září oslavy svatováclavské, divadelní představení, plesy, žákovské a mikulášské besídky. 12 srpna 1945 byl „pohřeb br. Vita Příkaského, župního náčelníka a mučedníka mautahusenského, smutečních obřadů súčastnilo se asi 8.000 příslušníků Orelstva a přátel zesnulého 17 kněží a 13 řečníků ocenilo význam umučeného orelského a národního pracovníka.“
Bylo opraveno cvičiště „na Orlovni“, postaveny tribuny, záchody a zavedeno elektrické osvětlení. Ratíškovičtí Orli se podíleli na výstavbě Masarykova sadu v obci (v dnešní ulici Školní u járku za zahradou domu čp. 361). V zápisech z 11. prosince 1947 je psáno: „Bratři a sestry, do nového roku z novu chutí do práce ať si můžeme ke konci roku s hrdostí pohledět do očí a říct si, že jsme nezahálely ale že to co jsme vykonaly je jen malá část toho díla, které chceme v příštích letech vykonat, je základem pro postavení orelského domu, který si jistě všichni tolik přejeme. Naší práci Zdař Bůh!“ Bohužel se jedná o jeden z posledních zápisů, protože činnost Jednoty Orelské byla v únoru 1948 násilně přerušena a po sloučení všech tělovýchovných organizací zanikla. Cvičiště „na Orlovni“ bylo během příštích let zrušeno a v těchto místech postavil Místní národní výbor prodejnu Jednoty a později také novou Mateřskou školku.
Na svoji tradici navázali Orli až při své třetí obnově v roce 1990. Protože podle restitučních zákonů nebyl majetek navrácen, získala Orelská jednota jako částečnou náhradu od obecního úřadu nový pozemek v lokalitě zv. Rubanice, další okolní pozemky později sama odkoupila a některé darovali místní občané. V letech 2003-2005 požádala o zařazení do investičního plánu Orla a v této lokalitě se začal postupně budovat sportovní areál. Do provozu zde bylo uvedeno víceúčelové hřiště s umělým povrchem pro florbal, malou kopanou, tenis, volejbal a uvažuje se o dalších možnostech využití. Dne 4. října 2003 bylo hřiště vysvěceno a uvedeno do provozu, v současnosti je plně využíváno jak Orly, tak ostatními občany naší obce.

(Podle orelských kronik a ostatních dokumentů zpracovala irena.barinova(zavináč)tiscali.cz .
Další zápisy o Jednotě Orelské v obecních novinách Ratíškovický Zvon roč. 2004 č. 2, 2004 – 1, 2001-3, 1999-5, 1992-1)

Copyright © obec Ratíškovice
Všechna práva vyhrazena.