Únor 1948

Únor 1948

Pokud budete listovat ratíškovickou kronikou chronologicky, nenajdete tam o tomto roce žádnou zmínku. Z roku 1947 přejdete rovnou na stránky roku 1951. Pokud vytrváte a budete pokračovat dál, po zápisu z roku 1976 (tedy až za 25 let) se najednou objeví léta 1948 až 1951. Kronikář Alois Holeček popsal zpětně tyto události podle zápisků svého předchůdce Jana Foltýna, který v té době onemocněl a zemřel a zápisy do kroniky podle svých poznámek již nestačil provést. Jeho zápisky po letech rodina odevzdala tehdejšímu Národnímu výboru, kronikářem byly doplněny a upraveny podle výpovědí některých občanů a zápisů z jednání jednotlivých orgánů. Podle těchto dodatečných zápisů „dělnická třída upevnila své postavení a začala s budováním rozvinuté socialistické společnosti.“
V Československu v té době probíhal mocenský boj, jehož výsledkem byla 25. 2. 1948 demise nekomunistických ministrů. Vláda byla doplněna podle návrhu jejího předsedy K. Gottwalda; od března začaly čistky v nekomunistických stranách a 30. května v ČSR proběhly první „socialistické volby.“ Byly vytvořeny akční výbory Národní fronty „z demokratických a pokrokových představitelů všech stran a všenárodních organizací.“ V červnu odstoupil E. Beneš a prezidentem se stal K. Gottwald.
Tyto události se týkaly i ratíškovických občanů. Zástupci ROH (Revolučního odborového hnutí) a závodní rady lignitového dolu Tomáš se zúčastnili sjezdu závodních rad v Praze a dělníci podpořili jeho požadavky jednohodinovou stávkou. Všechno neprobíhalo hladce, protože byly „některé případy svízelné spolupráce s lidovou a nár. socialistickou stranou.“ Nejvíce zainteresovaná byla samozřejmě místní organizace KSČ. Kronikář pro posílení její pozice zpětně podle zápisů z jednání vypisuje iniciativy, které předcházely únorovým událostem. Např. podle referátu členské schůze z prosince 1945 „se doporučuje provést nábor členů. Poukazuje se na činnost reakce, která sabotuje hospodářský život a tím chce dokázat neschopnosti lidové správy vést nový stát. Lid Československa nepřipustí opakovat rok 1918. Komunistická strana neustoupí a plní do důsledku svůj program. Pravomoc NV(pozn.: Národních výborů) nesmí být omezována. Pozemková reforma je důsledná a 100%. Zemědělci, chtějící zaručit aktivní prosperitu nového podnikání, musí dát nové republice více svých výrobních produktů. “ Z iniciativy komunistů byly prováděny brigádnicky práce, „užitečné pro všechny občany a pro lepší vzhled obce.“ V poválečných letech byla bořím zasázena písčitá část Židovin a větrolam na Panisátku, začalo se s úpravou Včelína, zavezen rybníček Prádlo a upraven na parčík, byl založen višňový sad, pokusný vinohrad na Pasuňkách a lesní školka v Panisátku.
1. 3. 1948 byl ustanoven Místní akční výbor Národní fronty, v němž bylo mimo členy KSČ i 8 nestraníků. V proslovu předsedy „bylo zdůrazněno, že členové musí býti oddáni vládě Klementa Gottwalda a plnit její program.“ Svými stranami byli odvolání z Místního národního výboru zástupci čsl. strany lidové a nár. socialistické. 8. března se předsedou obce stal předseda akčního výboru. Výše uvedené strany měly „provést vnitřní očistu“ a pak zažádat o zastoupení v AVNF. Tato „očista“ se týkala mnoha občanů v naší obci. Např. „kontrolní místního polesí“ Boh. Pospíšil byl dle usnesení AVNF odvolán „pro opomenutí péče řádného hospodáře“ a mnoho dalších občanů bylo nuceno zažádat si o osvědčení, v němž bylo uvedeno, že jsou „osobou státně a národně spolehlivou.“Byli prověřováni členové Myslivecké jednoty, kapelník místní hudby Jakub Dobeš, stejně jako farní odbor charity či členové družstev.
Majitelé krav do té doby odváděli mléko volně, podle svých možností. V rámci plánovaného hospodářství dostala obec předpis pro rok 1949 povinně odevzdat 248 tisíc litrů mléka. „Ustanovena proto mimořádná vyživovací komise, která má za úkol rozepisovat tyto dodávky....“ Podle zápisu připadlo na krávu 1000 litrů a na netahounku 1.700 litrů. Byl „snížen“ počet obchodů a živností v obci a převedeny byly do státního sektoru. Do znárodnění byla pojata i místní cihelna. „Je zavedeno plánované hospodářství jako nový systém ve společnosti budující nový společenský řád. Veškerá půda je vedena v evidenci.“
Jedním z důsledků „Vítězného února“ bylo také vytvoření Jednotného zemědělského družstva v roce 1950. Tak jako předchozí zápisy v kronice, i tyto jsou psány s ohledem na dobu svého vzniku a liší se od vyprávění těch, kterých se vyvlastnění pozemků týkalo a kteří dosud žijí.
30. května se konaly celostátní volby do Národního shromáždění. „Byla jedna společná kandidátní listina, na které měly zastoupení všechny 4 politické strany a prázdný lístek, který mohl volič při nesouladu s kandidátkou odevzdat do urny na hlasovací lístky.“ Tato kandidátka byla vytvořena akčními výborem na základě příkazu komunistického sekretariátu. Proti režimu se oficiálně při volbách v republice postavilo téměř 20% občanů, společnou kandidátku však vhodilo do urny 6 431 963 občanů a tím byl plně dokončen státní převrat.

Rok 1948 shrnul kronikář následujícím odstavcem: „Tolik snad stačí k objektivnímu pohledu na únorové události. Zkušenosti dělnické třídy ze 20ti let naučily a přinutily dělnictvo nekompromisně prosazovat dohodnuté zásady politiky osvobozené republiky. Proto však nebylo v obci nikomu ublíženo orgány, který usměrňovaly život společnosti v obci. Polesný Pospíšil návrhem AV byl přesazen do Brna a sloužil dál. Petr Koutný, starosta, se stal řadovým občanem. Myslím, že se nesmířil do smrti s novým řádem.“
Petr Koutný (obr) byl starostou obce od 17. 9. 1935 do 18. dubna 1945 a provedl naši obec všemi nesnázemi, obtížemi a strastmi okupace a II. sv. války. V den osvobození Ratíškovic byl vytvořen Revoluční národní výbor a ten jej ihned zbavil funkce, stejně jako ostatní dosavadní zastupitele obce. Ve svých 65 letech, na sklonku roku 1966, sepsal své vzpomínky na toto období. Z nich lze vyčíst mnohé, co není v kronice uvedeno. Snažil se být politicky nezávislým a podle toho také jednal. Jisté je, že se kronikář v úsudku nemýlil. Ve svém deníku Koutný píše: „Od této chvíle zatrpkl jsem na všecko co se dá nazvat ratíškovským. Zvláště po tom, kdy jsem poznal složení revolučního národního výboru Ratíškovic. Viděl jsem tam tváře lidí, kterých jsem nejednou zachránil před zatčením a tváře lidí, kteří měli hodně popsanou trestní knihu, jako pytláctví a krádež a nedalo se o nich tvrdit, že je to výkvět občanstva, jak se říkávalo kdysi. Věřím, že každá revoluce vynese na povrch jakési bahno, ale také věřím, že ani tato nebyla toho ušetřena. ...Je pravda, že to nebyli všichni občané Ratíškovic a proto není možné tuto věc nijak paušalizovat.....Po takovém počínání není divu, že jsem dospěl k závěru, že není pro člověka větší bolesti v životě, jak když se dočká nevděku. Zatrpkl jsem na všecko, co je lidské...“
V listopadu 1947 dostal Petr Koutný za ilegální činnost v době okupace od Zemského národního výboru v Brně Pamětní odznak II. odboje. Po jeho obdržení bývalý starosta zrekapituloval svůj život a své zkušenosti s lidmi během II. sv. války i po ní a odznak vrátil. To, co vykonal, považoval za samozřejmou národní a vlasteneckou povinnost.

Vybráno z Kroniky obce Ratíškovice a ze vzpomínek Petra Koutného (z ul. Dědina čp. 3, - roč. 1901; 17. 9. 1935 - 18. duben 1945 starosta, 1935 - 1945 starostou hasičského sboru)

irena.barinova(zavináč)tiscali.cz

Copyright © obec Ratíškovice
Všechna práva vyhrazena.