Moravská Sahara

Moravská Sahara

Borové lesy Moravské Sahary – odkaz Jana Bedřicha Bechtela
(* 1800 - † 1868)

Lesy okolo Ratíškovic... Každému se asi vybaví borovice, v létě suchá tráva se spoustou spadaných šišek a na podzim máslenky a suchohříbky. Kdo ale někdy viděl staré mapy, nenajde borovici na žádné z nich. Na Fabriciově mapě Moravy z r. 1569 a ještě i na Komenského mapě z roku 1680 jsou v okolí zakresleny listnaté lesy s duby a tomu také odpovídá pojmenování „hodonínská dúbrava“, které nám z těch dob zůstalo dodnes.
Kam se tyto listnáče poděly a kdo má zásluhu na dnešní podobě krajiny, kterou nazýváme „Moravskou Saharou“?
Oblast vátých písků Moravské Sahary má rozlohu asi 6500ha a podle laboratorních rozborů je s ní složením shodná pouze nejsušší poušť na světě – asijská Gobi. Zkušební vrty, které se v okolí oblasti prováděly asi před 25 lety, prokázaly 60m mocnou vrstvu písku, která se snižuje směrem ke svým hranicím na okraji Vracova. Po lesnické stránce je podle pěstební bonity půdy tato oblast nejchudší v republice a mnohdy je velkým uměním vypěstovat nový les.
Původním lesem až do přelomu 17. a 18. století byla doubrava, její poslední zbytky najdeme kolem Moravy; známý je Žilkův dub na Litneru a dva mohutné míjíme také při cestě z Ratíškovic na Rúdník. Lesní pastvou a hrabání steliva došlo v 18. století k rozsáhlému odlesnění a vznikly otevřené plochy, kde písečné bouře postupně vytvořily duny. K obnově nedošlo, protože byla finančně a časově náročná. Také lesnický kádr v té době nebyl na takové úrovni, aby si s takovou náročnou situací dokázal poradit.
Jediný, kdo se v té době tomuto problému dokázal (i když zprvu neúspěšně) postavit, byl německý lesník Jan Bedřich Bechtel.
Narodil se 11. září 1800 v německém Hannau. Po ukončení všeobecného vzdělání se rozhodl věnovat se lesnictví, v roce 1818 obdržel od hessenského lesního úřadu výuční list a byl odvelen ke gardovému praporu myslivců. Na vojně sloužil jako „polní myslivec“ a v roce 1820 absolvoval kurfiřtské hessenské lesnické učiliště ve Fuldě.
V té době (roku 1823) zakoupila hraběnka Reichenbachová bzenecké panství a Bechtel byl vyzván hessenským lesním úřadem, aby se odebral na vzdálenou Moravu a odhadl cenu bzeneckého panství. Odcestoval 4. prosince 1823, provedl žádaný odhad a ve svých zápiscích napsal, že lesy jsou zcela zdevastovány neuváženou těžbou. Bzenecká hraběnka jej proto jmenovala nadlesním a požádala o pokus obnovy lesa. To se mu během následujících 25 let také podařilo.
Zkoumal složení místní půdy a zvažoval, jestli stačí potřebné živiny a vlhkost pro růst nového lesa. Poměrům pouště odpovídala pouze borovice. První pokusy, které udělal, nebyly moc úspěšné. Od místních obchodníků skupoval semena neznámého původu a pokoušel se o novou výsadbu. Mladé stromky z první kultury byly zakrslé a pokřivené, a tedy nevhodné pro další výsadbu. Zřídil proto režijní luštírnu semene a samosběr šišek kvalitních borovic z blízkého okolí; později založil školku, kde pěstoval vlastní sazenice, jimiž zalesňoval největší část sterilních písčin. Do připravené půdy se do jednotlivých řad vysazovaly odměřováním podle provázků jednoleté semenáčky borovice, většinou pomocí tzv. polaření. Půdu rozdělil na menší celky, které odevzdal nemajetným lidem. Ti si zde prvním rokem vysazovali brambory, druhý rok se společně se sazenicemi stromků selo žito, které půdu tolik nevysilovalo, a třetí rok se někdy ještě pro potlačení zbytků trávy a buřeně vysazovaly mezi řádky borovic brambory či kukuřice. Za to byli lidé povinni kypřit i půdu mezi mladými sosnami. Ušetřila se tím režie za obdělávání, půda byla provzdušněna a zbavena plevele. Brambory svým stínem udržovaly vlhkost nad mladými stromky během horkého suchého léta a nedocházelo k oslunění a oschnutí kořenů semenáčků. Tam, kde byly vhodné podmínky, byla s borovicí vysazována střídavě i bříza.
Ačkoliv když byl ve své práci úspěšný, jeho postup byl nový a ozývaly se proti němu hlasy, které hájily starou zásadu nehýbat půdou, náchylnou k pohybu, a starat se o její upevnění hustým porostem. Lesní inspektor Bechtel hájil svou metodu také z hlediska ekonomiky výsledků v prvním čtvrtstoletí. V letech 1825 – 1848 bylo nově zalesněno 3 377 ha a vylepšeno 4 751 ha lesa. Přitom bylo spotřebováno 476,5 měřic žaludů, 2 552 funtů břízy (funt = 408,233g), 29 f olše, 26 813 f borovice a 2 395 f modřínu. Sazenic bylo vysazeno: dubu 18 642, břízy 115 565, olše 57 639, topolu 2 840, borovice 4 501 383, modřínu 6 876 a smrku 2 100. Přitom bylo vykopáno 67 669 sáhů hraničních a ochranných příkopů (1sáh = 1,793m), 16 765 sáhů svodnic. Při zalesňování bylo použito semene za 50 685 zlatých a práce si vyžádala 34 989 dnů lesních dělníků, 2 892 dnů potažních, 2 326 dnů cizích dělníků. Po odečtení nákladů na obnovu lesa byl čistý zisk 104 586 zlatých. Bechtel se tak stal autorem úspěšného zalesňování vátých písků prostokořennými sazenicemi borovice a to se pak stalo východiskem pro velkoplošné zalesňování písčin.
Bechtel se zúčastňoval veškerých akcí podnikaných v rámci lesnické sekce c. k. moravsko-slezské společnosti a přispíval do německých lesnických časopisů řadou příspěvků týkajících se výsadby a pěstování lesa.
V roce 1848 byl ve Vídni svolán první agrární sněm, kterého se Bechtel zúčastnil v deputaci šesti Moravanů jako jediný lesník. Byl také členem Říšského lesnického spolku. Jeho velký význam je i v budování moderního odborného lesnického školství na Moravě.
Koncem roku 1852 přicházejí neshody se správcem velkostatku, Bechtel odchází do Brna a věnuje se převážně inspekční činnosti moravských statků a odborného školství.
Po smrti své manželky v roce 1865 se vzdal inspekční činnosti na Moravě a přesídlil do Vídně ke své ovdovělé dceři. Zde pracoval v direktoriální radě Říšského lesnického spolku. Zemřel 19. srpna 1868 v Neustif am Walde u Vídně.
U příležitosti sjezdu moravského lesnictva v roce 1906 v Hodoníně byla památka velkého zalesňovatele uctěna zbudováním památníku v bzeneckých lesích. Na nevysokém obelisku je z jedné strany vytesán znak novodobého lesnictví – sekera s rýčem a tesákem, jež jsou svázány stuhou a ověnčeny dubovými ratolestmi. 1823 – 1853 jsou léta působnosti na „Moravské Sahaře“ a 30. 7. 1906 je datum odhalení pomníku. Na druhé straně obelisku je česko-německý nápis: „Památce velezasloužilého zakladatele těchto lesů lesního inspektora Jana Bedřicha Bechtela věnuje Moravsko-slezský lesnický spolek“.
Ve zlínském týdeníku Svět, vydaném 29. 6. 1942, je vzpomínka na zakladatele okolních lesů Jana Bedřicha Bechtela. Její autor v závěru své stati píše: „Lesy, založené lesním inspektorem Bechtelem a jeho následovníky, se staly dobrodiním celého kraje. Slouží svým dřevem v řadě místních i okolních průmyslových odvětví a živnostenských podniků, soukromým potřebám, obecnému prospěchu a přispívají nemalou měrou k malebnosti druhdy pustého kraje. Obyvatelstvo nachází v nich obživu, osvěžení a zdravé, pryskyřicí prosycené ovzduší.....Zkrátka příroda se bohatě odměnila za podanou jí pomocnou ruku.“
Když se vydáte pěšky či na kole od ratíškovské Panenky Marie krásnou lesní cestou až k bzenecké cihelně, poblíž které stojí Bechtelův památník, můžete se o tom přesvědčit sami.

irena.barinova(zavináč)tiscali.cz

Použitý materiál:
Rozhovor s vracovským revírníkem Bohumilem Foukalem
Týdeník Svět – r. 1906 
Publikace Chráněná území okresu Hodonín
www.mezistromy.cz

Copyright © obec Ratíškovice
Všechna práva vyhrazena