Ratíškovice před 100 lety - 1912

Ratíškovice před 100 lety - 1912

V tomto roce žilo v Ratíškovicích asi 1750 obyvatel. Podle zápisů v matriční knize se narodilo 72 dětí (a jeden mrtvorozený chlapec) - z toho 37 děvčat, z nichž 13 bylo pokřtěno jménem Marie. Bohužel 8 dětí se nedožilo ani jednoho roku. Zemřelo 31 obyvatel – 16 dětí do věku dvou let, u starších dětí je jako příčina úmrtí uvedena „vrozená slabosť“. U starších lidí je většinou uvedena „staroba“ - pro současnost je určitě zajímavé, že je uvedena i u osoby 67leté, což je v dnešní době pořád ještě věk činorodého člověka. Nejstarší osoba zemřela ve věku 82 let.

Sňatků bylo uzavřeno během tohoto roku 11, ovšem 8x musela být nevěsta prohlášena zletilou, protože měla méně než 24 let. Tento právní úkon provedl buď okresní soud v Hodoníně nebo otec „dal své neplnoleté dceři otcovské svolení u přítomnosti dvou podepsaných svědků.“ V jednom případě museli být prohlášeni zletilými oba snoubenci a jedna svatba byla povolena biskupským ordinariátem „s prominutím překážky pokrvenství III. stupně“, tzn. že snoubenci byli vlastníci. V jednom případě bylo “ženichu povoleno se oženiti c.k. okr. školní radou v Hodoníně.“ Byl jím prozatímní učitel z Rohatce Jan Kuryvial (r. 1887), který si v dubnu bral za ženu Štěpánku Vičarovou (r. 1884), industriální učitelku ženských ručních prací z Ratíškovic. Ta má jako místo narození uvedeno „v Brně na faře u Minoritů“ a v naší obci bydlela v nájmu v domě „Na Kameni“ čp. 18 v ul. Dědina. Jako svědci jsou zapsáni ratíškovičtí učitelé František Hubert a František Nosterský. Většina ženichů byla záložníky některého pěšího nebo jízdního pluku, ovšem 22letý nezletilý ženich rodem ze slovenské Skalice musel mít jako záložník ke sňatku povolení „uherského ministerstva spravedlnosti.“ 20. října toho roku se ženil Jan Reingauber, pekař v Ratíškovicích. Narodil se v Dolních Rakousích a za manželku si bral Josefu Rozsypálkovou, dceru dělníka. Oba dva mají uvedeno v místě bydliště místo čísla popisného pouze „na drahách“ . Jednalo se o kolonii dělnických domků přibližně v lokalitě dnešního remízku u Nákla a bydleli tu převážně horníci, pracující v nedalekých dolech. Proto také i jako svědci jsou uvedeni „havíři na drahách“.

Podle zápisu v obecní kronice bylo počasí asi stejné jako to letošní - „ v podzimku bylo mírné a vydrželo dlouho do zimy, až přes vánoce.“ Ovšem v polovině ledna uhodily mrazy až -20°C, které přetrvaly jenom po dobu jednoho týdne. Pak zase teplota stoupla a už koncem února bylo jarní počasí. Podle zápisu ve farní kronice „9. července krupobití a průtrž mračen nadělaly na osení mnoho škody v hrubých polích a na návdancích.“

Starostou v tomto roce byl Petr Kordula, bohužel zápisy z jednání obecní rady se nedochovaly, takže podrobněji nevíme, co se v obci dělo. Máme pouze jednotlivé kroniky - v obecní kronice je uveden jenom krátký zápis o počasí, přepsaný ze školní. V té se navíc dozvíme, že počet žáků na konci školního roku byl 364 a že 19. března „visitoval zdejší školu c.k. okresní školdozorce p. Jan Jeřábek a vytkl některé vady, které shledal při vyučování.“ Tehdejší správce školy dostal „za příčinou nemoci“ dovolenou a po tu dobu jej zastupoval učitel František Šelepa. Některé třídy proto musely být spojeny, např. IV.b a V. třída měly po sloučení 136 žáků.

V listopadu se v Ratíškovicích oslavovaly jmeniny „Jeho Velič. císaře fr. Jos. II. službami Božími jichž se účastnily dítky zdejší školy za dozoru sboru učitelského. Na konec zapěly cís. hymnu.“ Kvůli onemocnění učitele Huberta přišel v tomto roce do naší obce na výpomoc se svojí manželkou učitel Jan Mikl, který se později stal zakladatelem obecní kroniky. 2. prosince byl pořádán dětský den. „Toho dne ráno byli žáci zdejší školy přítomni mši sv.“, poté ve škole „přednesli někteří žáci případné básničky, zapěli cís. hymnu, vybrány peněžité dárky ve prospěch dítěte.“ Výnos z této sbírky byl 13 K, „které svému účelu odeslány byly.“ 15. února správa školy oznamuje na c.k. okr. šk. radu, že „v I. tř. vyskytly se 2 příp. dus. kašle. postižení žáci byli z návšt. šk. vyloučeni.“ a 25. února školní rada v Hodoníně „nařizuje, aby postižení žáci dávivým kašlem byli zavčas z návštěvy školy vyloučeni.“ V tomto měsíci také okresní školní rada „přikazuje při vyuč. žen. ruč. pr. užívati výrobků tuzemských“ a v březnu měli učitelé podat přihlášku do Brna na „rak. konferenci pro péči o slabomyslné.“ V dubnu toho roku měla „školní mládež častěji a se vším důrazem poučována býti v příčině bezpečnosti jízdy automobilem.“

Podle školního jednacího protokolu byla v pražském „orthopaedic. ústavu Dr. Schwarce“ zřízena 2 bezplatná místa pro děti trpící zkřivenou páteří, kam je mohli rodiče přihlásit, a v listopadu Moravský zemský sněm „učinil usnesení, aby na obec. a měšť. školách zavedeno bylo abstinenční vyučování.“ Několik dní poté je možno „ohledně přednášek protialkoholních možno dostati řečníky a světel. obrázky“ a v prosinci správa školy oznamuje školní radě „za účelem potírání moru alkoholového... že na zdej. škole není žádný uč. který by se touto otázkou důkl. zabýv. Dítky šk. býv. pouč. při každé příl. o škodl. užití lih. náp.“

V květnu r. 1912 zavítal do naší farnosti, vedené dp. Josefem Celým, na kanonickou visitaci děkan P. Navrátil a u Hasičské pojišťovny v Brně byly „zvony i s lešením pojištěny jak proti lomu a puklině, tak proti ohni.“

Podle jednacích protokolů Sboru dobrovolných hasičů bylo v tomto roce v naší obci 33 činných, 9 přispívajících a 3 čestní členové sboru a předsedou byl starosta obce Petr Kordula. Podle zápisů pouze 9. června „zapalil blesk kopu sena... použito bylo 1 berlovky“ [stříkačka]. I když mezi školní mládeží v té době problémy s alkoholem nebyly, nebylo tomu tak v hasičském sboru. V dubnu bylo na žádost členů projednáváno vyloučení P. K., a to „pro neplnění povinnosti, co se týče návštěvy cvičení... pro jeho stále nestřídmé opilstvý, a pak pro urážku učiněnou svému představenému.. .a pak pro opětné vystřední se chování a slovní potýčku učiněnou ve veřejné místnosti v záležitosti hasičské.“ Při projednávání „tak vážného a všem členum vystražného aktu“ bylo ze 26 přítomných 14 osob pro vyloučení, ale nakonec byl vyloučen pouze z činné služby.

V 5. čísle „ zábavného a poučného časopisu pro Sdružení venkovské omladiny na Moravě a ve Slezsku“ Naše Omladina z r. 1912 je uvedeno, že „V Ratíškovicích pořádala omladina dne 4. února svůj obvyklý ples.“ Její členové také sehráli divadelní představení, protože v inventární knize hasičů je uvedeno, že 22. prosince za „2 hlidky při divadle od Omladiny“ získali 4 K.

Na pomezí let 1911 – 1912 vznikla v Ratíškovicích pobočka Tělocvičné jednoty Sokol. Podle vzpomínek Františka Vlasáka z čp. 383 čítala v té době asi 40 členů a předsedou se stal Rajmund Žižlavský. Sokol měl tehdy spolkovou místnost v čp. 25 v ul. Dědina, kde dříve bývala Smýkalova hospoda (později Klimešova). „Podniky jednota tenkráte nepořádala žádné, ale členstvo samo pilně cvičilo, v létě na dvoře, v zimě v sále.“ Jednatelem byl Pavel Král, krejčí z čp. 97, a mezi členy patřili také jeho tři synové. V červenci r. 1912 bylo starostou obce zakázáno první veřejné cvičení Sokola „z důvodu udržení veřejného klidu.“ Proto se konalo na prostorném dvoře Smejkalova hostince a „bylo tam mnoho lidí, velký nával, takže na cvičící nebylo dobře vidět... Lidé stáli na židlích, stolech a také ve vikýři byli. Cvičila se prostná i nářaďová.“ Tetičky z Ratíškovic tenkrát „nadávaly, že Sokoli jsou neznabozi, že mají jíti raději pomáhat k Moravě, že je tam zátopa a zde prý si lámou lidé ruce zbytečně (při cvičení).“

Velká část členů jednoty byla také i ve spolku čtenářském, zvaném „Pokrok“, jehož předsedou byl také předseda Sokola R. Žižlavský.
Podle dochovaných dokumentů se stal v tomto roce pokryvačským tovaryšem František Pavlík, který „podrobil se před společenstevní komisí zkušební zkoušce tovaryšské“ a podle lodního lístku z 1. května 1912 odjel do USA přes Brémy na lodi Königin Luise (Královna Luisa) Tobiáš Hadač z domu čp. 55.

irena.barinova(zavináč)tiscali.cz

Copyright © obec Ratíškovice
Všechna práva vyhrazena.