Obsah
Svatý Mikuláš a Ratíškovice
I když nám reklamy vnucují vánoce už od listopadu a vánoční čas liturgicky začíná počátkem adventu, pro děti je předzvěstí Vánoc postava svatého Mikuláše, který za nimi přichází v předvečer svátku, připadajícího na 6. prosinec.
Jméno světce pochází z řečtiny a v překladu znamená „vítěz lidu“. I když se v historických dokumentech zachovaly zmínky o několika Mikuláších, tradice, uchovávaná do dnešních let pochází od nejznámějšího z nich – biskupa z Myry. Narodil se kolem roku 270 v řeckém Patrasu. Přestože jeho rodiče byli bohatí a po jejich smrti zdědil Mikuláš veškerý majetek, nemyslel na sebe, ale rozdával almužny chudým a nemocným. Podle jedné z mnoha pověstí o něm žil ve městě zadlužený otec, který se rozhodl prodat své tři dcery do nevěstince. Když se o tom Mikuláš dověděl, vhazoval otevřeným oknem do ložnice dívek po tři noci za sebou peníze, kterými byly nejen splaceny dluhy, ale zbylo také na věno. Po odhalení tohoto skutku, aby se vyhnul chvále, odešel do Palestiny – místa života Ježíše Krista. Kolem roku 300 se stal Mikuláš biskupem v turecké Myře. Brzy poté začalo pronásledování křesťanů a i když se v roce 310 dostal do zajetí, kde byl velmi těžce trýzněn, v roce 325 vystoupil na slavném koncilu Nicejském. Jako biskup se stal také zřizovatelem mnoha škol a sirotčinců. Více se o jeho životě a působení neví, je známo už jen přibližné datum biskupova úmrtí, jímž byl 6. prosinec v rozmezí let 345 a 351.
Mikulášův kult se šířil dvě staletí po jeho smrti, přesáhl řeckou církev a později i slovanské země. K jeho největšímu uctívání došlo od 8. století v Rusku, jehož se stal patronem. Od 10. století se stal známým zvláště v Německu, Anglii a Francii. V roce 1087 uloupili Italové jeho ostatky se sarkofágu náhrobního kostela v Myře a přenesli je do Bari v Apulii, kde v roce 1089 papež Urban II. posvětil kryptu s Mikulášovou schránkou.
Označení „svatý“ poukazuje na Mikulášův prožitý život, naplněný dobrem. Pro své činy se stal světcem a přítelem dětí, patronem zajatců, mučedníkem a pomocníkem v nouzi. Spojení kultu s obdarováváním dětí 6. prosince lze prokázat od 13. století a každoročně si jej připomínáme tím, že přichází člověk v přestrojení a jeho jménem rozdává dárky. Atributy svatého Mikuláše jsou ornát – vrchní roucho, mitra jako znak biskupského úřadu a berla – pastýřská hůl, která připomíná pověření biskupa službou křesťanům jako služby pastýře ke svému stádu.
Svatý Mikuláš se k nám každoročně vrací z nebe na zem a rozdává dárky. Jeho průvodci jsou anděl a čert jako kontrast černé a bílé, boj světla a tmy, dobra a zla, který nikdy neskončí (obr1).
Příchod Mikuláše zná každý z nás, ale ne vždy byl takový, jak jej známe z dnešních dob – kdy na něj děti čekají a ví určitě, že dostanou dárek. Podle vzpomínek paní Drahomíry Klimešové (ročník 1915) „...včil je to takové rozvernější. Indá to bylo takové pobožné. Pamatuju si, dyž sme byly s tú druhú sestrú, tá byla o dva roky starší než já, tož sme seděly na lavce, ruky zepnuté a modlily sme sa Otčenáš. Neco malého dali tí čerti na stůl a řetazem búchali, abysme to nemohly vzít z teho stola. To bylo nejaké drobné cukrové, enom takové ty špalky maličké, ze tři takové cukrovíčka tam hodil ten Mikuláš a čert nám to nechtěl dat. No a dyž mohli, tož si to vzali zasej zpátky a dyž nemohli - dyž sa nám podařilo nekerý rok uchytnút nekeré to cukrové, tak to nám ostalo. Ten Mikuláš nám cosi málo nadělíl, ale ti čerti nám hrozili a chtěli nás vzít pod pumpu.To chodili indá za trest děcka pod pumpu namočit. Ale naši nás bránili, nedali nás, aby na nás napumpoval. A ten čert s tým řetazem měl měch a že nás dá do teho měcha a my sme sa bály. Byly sme tehdá malé a velice sme sa bály (obr2). No a do rána sme měly naložené – tož obyčejně dyňové jádra a vedle byli pekařé Ivané, tož tí upékli z rohlíkového těsta takových panáků, tož tých sme dostaly. Indá to nebylo tak jak včíl, že je všeckého dosť. Indá to bylo poskrovnu... K temu nejakého perníkového Mikuláša nebo panáka a už to bylo všecko, inšího nám nenakládali ničeho. Já sem v něm jednú aj poznala teho Petra Miškového, ten bývál naproti, tož sa nám zazdálo, že sme ho poznaly, ale teho čerta né, ten měl škramušu na hubě a teho sme nikdá nepoznaly. To sme byly eště děcka malé. ...Indá sa přes deň nezamykalo, až na noc, a kdo došel, ten došel - tož aj ten Mikuláš s čertem a andělem k nám tak dycky došél...“
Mikuláš tak chodívá v Ratíškovicích každým rokem doposud. Když se nebudete bát čertů a půjdete v předvečer svátku sv. Mikuláše na procházku, určitě ho také potkáte –důstojného, s velkým plnovousem; jak ho doprovází nádherný anděl s košíkem plným dobrot pro děti ....
irena.barinova(zavináč)tiscali.cz
Copyright © obec Ratíškovice
Všechna práva vyhrazena.
