Obsah

Vzdělávání před sto lety a dnes


 

Při hledání v archivu jsem měla možnost nahlédnout i do starých třídních knih, které jsou tam uloženy. Potěšilo mě to – našla jsem tu totiž opisy vysvědčení, které dostali kdysi dávno moji stařečci. Když jsem těmito dokumenty listovala, zaujalo mě především to, co se vlastně v době před mnoha lety děti učily. Vybrala jsem si proto třídní knihu z roku 1912, současně jsem pročetla zápisy z tohoto školního roku a obojí jsem porovnala.

První, co zaujme, je počet žáků. V letošní IV.B (link1) jich bylo 18 – děvčata a kluci půl na půl. Před sto lety bylo v „té samé“ třídě 27 chlapců a 34 děvčat (v obou případech byla i třída A). V seznamu žáků je v současnosti kromě jména a příjmení uvedeno i číslo mobilního telefonu otce a matky. V minulosti zde bylo uvedeno taktéž jméno a příjmení žáka, ale k němu i datum a místo jeho narození s popisným číslem rodného domu, rodná země a náboženské vyznání. K tomu také jméno, stav, bydliště otce či matky nebo poručníka a stravovatele. Takže jsou tu zapsány nejenom děti havířů či zedníků, ale hlavně čtvrtláníků, domkařů či podruhů. Navíc měl každý z žáků uvedeno datum, „kterého dne, měsíce a roku začal choditi do školy vůbec nebo vstoupil do školy této“. Následovala, tak jak v dnešní době, kolonka zameškané docházky – dnes se zapisuje v počtu vyučovacích hodin, dříve to byly zameškané vyučovací půldny. Dnešní vysvědčení je pololetní, před sto lety byli žáci klasifikováni čtvrtletně. V současnosti se používá „Třídní kniha pro 1. stupeň ZŠ“, v minulosti se jednalo o „Třídní katalog o návštěvě a prospěchu žáků“. Jedna z jeho stran obsahuje také „Výkaz knih pro chudé ve třídě rozdaných“. Ve IV.B v onom školním roce není zapsána žádná, ovšem ve IV.A byly vydány čtyři čítanky; dostal ji Š.J. – syn domkaře, T.F. – syn nádeníka, K.F. – dcera domkaře a H.A. – dcera nádeníka. Mimo to mohly děti dostat také slabikář, českou či německou mluvnici, katechismus, knihu biblických dějin, evangelium či kancionálek.

Stupnici známkování chování a předmětů v nynější době všichni známe – chování velmi dobré, uspokojivé a neuspokojivé; prospěch výborný, chvalitebný, dobrý, dostatečný a nedostatečný; celkový prospěch je uveden na vysvědčení jako prospěl s vyznamenáním, prospěl a neprospěl. V minulosti bylo hodnocení také pětistupňové, ovšem od jedničky po pětku se známkovaly i mravy (chvalitebné, uspokojivé, zákonné, méně zákonné a nezákonné), pilnost (vytrvalá, náležitá, dostatečná, nestálá a nepatrná), prospěch (velmi dobrý, dobrý, dostatečný, sotva dostatečný a nedostatečný) a také se hodnotila „vnější úprava písemných prací“ (velmi úhledná, úhledná, méně úhledná, neúhledná a nedbalá).

Asi nejzajímavější jsou jednotlivé předměty a co se v nich čtvrťáci vlastně učívali a učí. V současnosti je to český jazyk, anglický jazyk, vlastivěda, matematika, přírodověda, hudební výchova, výtvarná výchova, pracovní činnosti, tělesná výchova a, pro dnešní dobu velice užitečná, informatika. K tomu samozřejmě známka z chování a jako nepovinný předmět náboženství. V minulosti byly na předním místě ve známkování mravy a pilnost, z předmětů mělo prioritu náboženství, po něm čtení, psaní, jazyk vyučovací, počty a měřičské tvaroznalství (což je vlastně aritmetika a geometrie), přírodopis a přírodozpyt, zeměpis a dějepis, kreslení, zpěv a tělocvik. K tomu pro děvčata ženské ruční práce (link2), které vyučovala učitelka Štěpánka Vičarová. Jako „druhý zemský jazyk“ je v třídní knize uvedena němčina, ale ta se ve čtvrté třídě ještě neučila. Nám dnes už neznámý „Přírodopis a přírodozpyt“ byl jako vyučovací předmět zaveden v roce 1869 a znamenal rozdělení přírodních věd do dvou skupin – na vědy popisné, čili přírodopis (což je v dnešní době mineralogie, zoologie, botanika, geologie a morfologie), a na vědy zpytovací (exaktní, vysvětlovací - což je v dnešní době fyzika, astronomie, elektrotechnika, chemie a fyziologie). Podle „Methodiky přírodozpytu pro ústavy učitelské“, vydané roku 1907, „závisí na nich zdar a pokrok polního hospodářství, řemesel, umění, zařízení domu, sklepa, udržování zdraví a ochrana proti nemocem.“ Přírodozpyt se učil až do roku 1948, kdy zanikl přijetím zákona o jednotné škole, a od té doby se fyzika a chemie na základních školách vyučuje samostatně.

Dnešní čtvrťáci se v českém jazyce učí používat například vyjmenovaná slova, správně psát skupiny s ě nebo bje, vje, shodu přísudku s podmětem či určovat typy souvětí a slovní druhy. V roce 1912 to bylo rozdělení hlásek a dělení slov, psaní y po tvrdých souhláskách, jednotné a množné číslo, skloňování podstatných a přídavných jmen, souvětí souřadná a podřadná. Při porovnání jde vidět, že dnešní děti jsou ve znalostech svého jazyka o hodně vepředu.

V soudobé matematice se vyučuje např. sčítání, odčítání a dělení do milionu, písemné násobení jednociferným a dvojciferným činitelem, žáci pracují se zlomky nebo se učí písemnému dělení se zbytkem. Před sto lety to bylo „písemné dělení dělitelem dvojciferným“, sčítání a odčítání zlomků a „počty hospodářské“. V hodinách čtení se dnešní děti se seznamují s tvorbou Jar. Foglara a Astrid Lindgrenové, prožívají Boříkovy lapálie nebo čtou dětskou sci-fi Kira Bulyčova; v minulosti pročítaly ve své čítance články „Nepodezírej a buď smířliv!“, „Almužna“, „Císař a cestář“ nebo „Pohádku o bídě“.
Velký rozdíl je v pracovní a výtvarné výchově. Pro dnešní děti jsou tyto hodiny spíše hrou a zábavou, kdy vyrábí třeba velikonoční a vánoční přání nebo modelují či kašírují. V minulosti měla děvčata v ručních pracích získat dovednosti praktické pro další život. Proto se už ve čtvrté třídě učila steh obrubní a obnitkový, steh přední a stopovací, řetízek a prolamování, k tomu kroužkování a ploché vyšívání. Na konci školního roku už uměly žačky ušít límeček, vyšít obojek ke kroji (už ve třetí třídě se učily vyšít ho jednoduchým řetízkem) a uháčkovat krajku. V současnosti je pro život praktičtější znalost MS-Wordu, klávesových zkratek či Power-Pointu, kterou děti získají v hodinách informatiky.
Pořád stejný je asi jenom tělocvik. Prostná, koupání a bruslení či míčové hry jsou tu pořád, jenom v dnešní době přibyl basketbal, baseball nebo florbal.

Na rozdíl od současnosti měly v té době děti na konci každého školního roku uvedeno v třídním katalogu místo pro poznámku, kam učitel mohl (ale nemusel) uvést odůvodnění špatnější známky z mravů a byla tu možnost zápisu o zanedbání školní docházky. Ne všichni učitelé to využívali, nutný byl jenom zápis o provedení závěrečných zkoušek při ukončení školní docházky. Třídnímu učiteli uvedené třídy, Františku Nosterskému, však poznámky pravděpodobně pomáhaly při práci ve třídě, proto jsou téměř u všech žáků. Např. žák A.J. byl „Slabě nadán. Nepozorný. Svéhlavý k žákům. Má náchylnost k řemeslu“ a jeho spolužáci F.J. a F.F. mají „špatnou výchovu z domu“. D.M. je “krátkozraký a rodově slabě nadán“ a D.J. je „od žáků pro svou samolibost nenáviděn. Vzdorovitý.“ Oproti tomu je F.J. „nadaný a pilný žák. Tichý a skromný“. Žák K.M. nebyl pro nepřítomnost ve druhém čtvrtletí známkován a v poznámkách má uvedeno, že je „lenoch, neupřimný. Špatná domácí výchova“. Dívka F.F.je “bystrá, ale lenivá“ a L.A. je „nepozorná štěbetalka“. P.K. je „snaživá a úctychtivá“ aT.K. je „tiché a skromné děvče“. T.M. byla zase „Nepozorné, prostořeké děvče. Nakloněná k špatnostem.“ Do současné třídní knihy se žádné poznámky o povaze žáka nepíší. Pouzev několika posledních letech musel sestavit třídní učitel před přijímacím řízením na střední školu či učiliště výstupní hodnocení žáka. Odevzdávalo se na danou školu a dostali jej také rodiče - předpokladem byl jejich souhlas s obsahem. V současnosti už naštěstí tento doklad není nutný.

Nakonec je zajímavá i docházka do školy. V dnešní době se neomluvené hodiny řeší poznámkami v žákovské knížce, případně doporučeným dopisem pro rodiče s výzvou k návštěvě školy. V minulosti to bylo „Vyzvání k návštěvě školní“, v němž „správa školy upozorňuje, že dítko... nedbale chodí do školy (často pozdě do školy přichází) a ji zanedbává... Zdržovati dítě od školní návštěvy a upotřebovati ho k... [většinou se jednalo o domácí a polní práce] není přípustno a jednání takové úřadem školním se trestá.“ Rodič musel podpisem potvrdit, že toto vyzvání četl.
Jak je podle třídních knih vidět, každá doba si žádá jiné znalosti a má úplně jiné priority. Změnil se nejen způsob výuky, který se v současnosti více přiblížil ke Komenského „škole hrou“, ale je jiný také přístup učitele k žáku a rodičů a žáka k pedagogovi. Myslím si, že jestli je to změna pro další život k dobrému či špatnému, pozná každý rodič sám na vlastních dětech...

Irena Bařinová

 

 

 

 

 

 


Copyright © obec Ratíškovice
Všechna práva vyhrazena.