Obsah

Wes Ratisskowicze


 

 Ratíškovice patří mezi nejstarší obce v okrese Hodonín. O nejvzdálenější minulosti svědčí mnohé archeologické nálezy z jejího katastru. Byla nalezena mamutí stolička a mamutí kost z období mladšího paleolitu, kamenný přeslen z mladší doby kamenné, hliněná nádoba s nářadím z doby bronzové, hliněné nádoby mohylové kultury, užitková nádoba z doby železné, mnohé keramické nálezy pocházely z mladší doby hradištní a z dob slovanského osídlení.
První písemná zpráva o naší obci je uvedena ve velmi významném dokumentu – v listině Jindřicha Zdíka, syna prvního českého kronikáře Kosmy. Tento biskup pořídil soupis veškerého majetku, patřícího k olomouckému biskupství. Listina obsahuje více než 200 moravských místních jmen a je tedy prvním místopisem Moravy. Listina není datována, ale panuje názor, že datum jejího zhotovení je shodné s datem vysvěcení kapitulního chrámu sv. Václava při olomouckém hradě – tedy rok 1131. 
Ve 14. století patřily Ratíškovice ke knížecímu komornímu statku ve Bzenci. V letech 1333 – 1346 byl moravským markrabětem, tudíž i majitelem Ratíškovic, také Karel IV. Po něm zastával tento úřad 26 let jeho mladší bratr Jan Jindřich. Ten kvůli obavám z rozporů o otcovské dědictví sepsal tři závěti. V té poslední odkázal svému prostřednímu synovi Janu Soběslavovi Bzenec z úřadem soudcovským, vinicemi a jejich desátky, s lesem Doubravou až po Rúdník a s dědinami, které k bzenecké tvrzi náležely: Vracov s mýtem, Vlkoš, Ratíškovice, Těmice, Syrovín, Hostějov a Vacenovice. S pomocí moravské šlechty se zmocnil odkázancý hradů a měst Janův nejmladší bratr Prokop, který je r. 1397 prodal Ješkovi Kuželovi ze Žeravic. Předal jemu a jeho dědicům k plnému právu a vlastnictví celou vesnici i s lidmi, platy, poli, loukami. Touto smlouvou přestaly být Ratíškovice součástí zeměpanského majetku a staly se poddanskou vesnicí.
Všechny další majetkové převody byly podle nařízení Karla IV. zapisovány do zemských desek. Objevuje se tu např. zápis z r.1365, v němž se Ješek řečený Ptáček z Pirknštejna vzdává dědického práva na majetek, který držel v Ratíškovicích, ve prospěch své sestry Čeňky. Roku 1385 odkázala paní Čeňka jako vdova svůj podíl na Ratíškovicích synu Vilémovi a jeho bratrům. Po něm přešel na Mikuláše a jeho syna Jiříka z Landštejna.
Ve druhé polovině 14. století patřily Ratíškovice spolu s dalšími k farnosti Milotice. Ve Státním oblastním archivu v Olomouci je uložena mešní kniha milotické fary, psaná na pergamenu. Zde je uveden zápis o půjčování tzv. „železných krav“. Farnost je půjčovala svým farníkům, kteří je živili a brali z nich užitek – mléko, máslo, hnůj apod. Mezi nájemci je podvakrát uvedena i naše obec. Na dvou seznamech jsou uvedena jména nejstarších obyvatel vesnice. Prvním nájemníkem „železné krávy“ je rychtář Marčínek, objevují se tu jména Duchoň a Čmer.
V průběhu 15. století patřily Ratíškovice postupně několika zemanským rodům. Mimo jiné je měl ve svém držení „s obdělanýma polema a neobdělanými křovinatými pastvisky, s vodami tekoucími a vším přináležejícím dle těchže hranic a hranečníků, jak ona ves od starodávna od jiných je odlišena.“ i Markvart Šenstranský z Malenovic.
V období husitského hnutí vtrhlo na Moravu vojsko císaře Zikmunda a jeho zetě Albrechta Rakouského. Pravděpodobně ani na našem území nebylo klidno. Nedaleko Nedakonic, na ostrově řeky Moravy, byl postaven husitský tábor. Přicházeli sem lidé z okolních vesnic a veliteli byli kněží Bedřich ze Strážnice a Tomáš z Vizovic. Na straně husitů byl i Petr Strážnický z Kravař, Hašek z Ostrohu; oporou husitů byl také Jan z Moravan, který odkoupil od Hynka z Ronova část Milotic. Nenávist husitů se obrátila proti blízkému velehradskému klášteru, který vlastnil mnoho vesnic a jednotlivých polí. Ve čtyřicátých letech 15. století se pak nedaleká milotická a jarohněvická tvrz staly sídlem loupežníků, kteří dělali výpady do okolí.
Koncem šedesátých let se jižní Morava stala bojištěm v utkání Jiřího z Poděbrad s Uhry. Roku 1470 byl obléhán Hodonín a přitáhli sem srbští rácové, kteří místo žoldu dostávali po jednom dukátu z každé hlavy, uřezané nepříteli. V těchto česko-uherských válkách bylo jenom na moravském Slovácku zničeno přes 80 osad. V okolí Ratíškovic to byly Jarohněvice u Dubňan, Kapřiště u Hodonína, Jiříkovice u Milotic, Roztrhánky mezi Ratíškovicemi a Rohatcem. Poválečným majitelem Ratíškovic se stal roku 1481 hejtman krále Matyáše Jan Kropáč z Nevědomí a v příštím roce nejvyšší zemský komoří Vratislav z Pernštejna. Ten byl dobrým správcem majetku, ale pro poddané nebyl dobrým pánem. V půhonných knihách – zápisech olomouckého soudu – je uvedeno, že ratíškovičtí poddaní opouštěli svá pole a utíkali na cizí panství. Jsou zde uvedena jména místních občanů – Mašek, Václav Psota, Mikula, Valenta, Jan Černý a další.
R. 1496 odkoupili od Vratislava z Pernštejna ves Ratíškovice páni z Lipé. Z r. 1530 se dochoval zápis, že Jan III., člen jednoty bratrské, obdaroval české bratry v Ratíškovicích pozemkem ke stavbě sboru a hřbitova. Nejsou však zachovány žádné dokumenty, které by potvrzovaly bratrský sbor v této vesnici. 18. května 1594 byla podepsána kupní smlouva s Juliem, hrabětem ze Salmu a Neuburku nad Innem a jeho syny Weikhartem a Karlem – Jan IV. z Lipé se snažil uhradit své dluhy a mezi prodanými dvaceti vesnicemi jsou i Ratíškovice s ospy a obilním desátkem z jařin i z ozimu. R. 1600 pak noví majitelé sepsali urbář (link), obsahují seznam poddaných, jejich peněžní a naturální dávky a robotní povinnosti. Je zachován pouze opis a v něm první jmenný seznam ratíškovických usedlíků. Objevují se tu jména, přetrvávající v naší obci dodnes - vdova zv. Vacenovská, Jíra Tomanů, Toman Novák, Macek Burjanů, Macek Matoušků, Dobeš Brhlů, Hanák... Mezi majiteli půdy, kteří odváděli vrchnosti peněžní a naturální dávky, je uvedeno 9 láníků, 2 3 láníci, 20 půlláníků a 30 podsedníků. Jsou zde zapsáni také dva hajní – podsedníci Eliáš Tkadleců a Jan Hostieravský, kteří se starali o okolní les Doubravu, nepostradatelný zdroj obživy místních obyvatel.
V letech 1592 – 1606, v období tureckých válek, vládly velmi neutěšené poměry. Ty přiměly hraběte Weikharta k prodeji hodonínského panství a majitelem se stal hrabě Štěpán Illiesházy, jeden z nejbohatších uherských magnátů. Ten později upadl v nemilost císaře Rudolfa pro podezření ze spolupráce s Uhry. Pro záchranu svého života proto předal majetek manželce Kateřině Pálfyové z Erdödu. V dalším období, kdy se Uhry přidaly k Turkům, byla vypálena Strážnice, Veselí, Bzenec; zničen Kyjov, zpustošeny dědiny, mezi kterými byly i Ratíškovice.
Po uzavření míru se v lesích potulovali vrazi a lupiči. Město Hodonín mělo svého kata, šibenici a mučící nástroje. Dne 20. ledna 1613 se sešli zástupci okolních dědin s purkmistrem a městskou radou s žádostí o pomoc. Po dohodě o vzájemné pomoci byla sepsána „katovská listina“ (link) , na kterou vtiskly všechny obce svou pečeť. Je to nejstarší ratíškovická pečeť – zdobí ji tři žaludy se dvěma hvězdičkami, na jejím obvodu je nápis „Wess Ratisskowicze“ (foto). (Z této pečeti také vychází současný ratíškovický znak, který navrhl v roce 1991 ak. malíř Zbyněk Kočvar z Prahy. Na modrém štítě jsou tři stříbrné žaludy na stoncích, vyrůstajících z jednoho místa mezi úponky. Mezi stonky se žaludy vyrůstají rovněž úponky, nahoře mezi žaludy jsou dvě hvězdy. Na heraldicky pravé straně je na hrot postavena hvězda pěticípá a levé straně šesticípá.)
R. 1618 začali čeští stavové odboj proti Habsburkům a tím období třicetileté války.
Roku 1614 bylo hodonínské panství prodáno Zdenkovi Žampachovi, který se později ve stavovském odboji proti Habsburkům postavil veřejně na stranu císaře. Proto byla stavy nařízena konfiskace jeho majetku, který byl koncem r. 1619 předán Matyášovi z Thurnu. Boje a šarvátky probíhaly na celém území, ani Ratíškovice nezůstaly ušetřeny. Lidé utíkali do lesů, schovávali se před vojskem, které vypalovalo a ničilo vesnice. Z tohoto období jsou dochovány sirotčí záznamy – děti do deseti let byly ponechány u jednoho z rodičů, jestliže zemřeli oba rodiče, vyrůstaly děti u strýce nebo jim byl určen poručník. Starší byli určeni do panské služby. Mnoho sirotků však uteklo: „Mikuláš, syn Jiřího Mráze, ostal o své vůli ve Gbelích; Jan, syn Mikuláše Blažka, utekl v pětadvaceti letech ze dvora a zůstal za Moravou. Tomáš, syn Prokše Trna, zběhl v patnácti letech a více se o něm nevědělo.“ Války také velmi snížily počet obyvatel v obci.
Po ukončení války r. 1648 se stal majitelem hodonínského panství - a tím i Ratíškovic – Bedřich z Oppersdorfu. Ten velmi utužil poddanství – nedodržoval císařská robotní nařízení, zvyšoval robotní dny, peněžní a naturální dávky a ve všech obcích musely být sepsány knihy sirotčí, purkrechtní a kšaftovní. Tím vznikl přehled o majetkových změnách. Aby se urychlilo obsazení pustých domů, byli noví držitelé na určitou dobu osvobozeni od placení daní, robotních povinností a desátků. Nazývali se „lhůtníci“. R. 1691 byl sepsán oppersdorfský urbář (link), podle kterého bylo v Ratíškovicích obsazeno 37 usedlostí.
Roku 1692 odkoupil panství kníže Lichetenštejn a v r. 1711 je odkázal svým dcerám Marii Alžbětě a Marii Antonii, která byla provdána za uherského hraběte Michala Czobora. Roku 1750 převzal statky hrabě Josefa ze Czoborů de Czoborcent-Michali. Byl však velmi marnotratným hospodářem a kvůli své rozhazovačnosti upadl do konkursu. Moravské statky a s nimi Hodonín a Ratíškovice dne 10. července 1762 odkoupil za 1.005.500 zlatých rýnských císař František I.
Císařovna Marie Terezie za své vlády připravila nový soupis pozemků a komise přešetřovaly poměry v jednotlivých obcích. Mimo jiné byly zjištěny následující údaje:
- pole jsou situovány v rovině, ale jsou tak písčité, že výtěžek se nemůže počítat více než na 4 zrna.
- není vlastních pastvisk, dobytek se pase ve vrchnostenském lese Doubravě.
- nejsou žádné vinohrady.
(Ještě v roce 1827 nebylo v katastru obce zapsáno ani jedno pole s ovocnými stromy a také ani vinohrad a více než polovinu veškeré půdy zaujímaly pastviny – „obecní pasuňk“.)
Robotní povinnosti ratíškovických zůstaly bez větších změn stejné jako za předchozího majitele (link).
Vesnice zůstávala v soukromém vlastnictví císařské rodiny až do vydání tolerančního patentu a zrušení roboty dne 1. 7. 1848. Pak se stala samostatnou hospodářskou jednotkou a byla dál převážně zemědělskou obcí - pěstovalo se žito, ječmen, oves, brambory, řepa, kukuřice, selo se proso a konopí. Byl vytvořen vlastní obilný fond, udržovaný až do konce 19. století. Obilí z obecního půllánu bylo uskladňováno v obecní sýpce a na jaře půjčováno žadatelům. Mohlo být vráceno z nové úrody nebo zaplaceno.
Teprve na rozhraní 19. a 20. století začali někteří muži pracovat v hnědouhelných dolech v Dubňanech a Miloticích. Kolem roku 1850 byla v ratíškovicích založena cihelna (link) a z jílu z místních nalezišť se ručně zhotovovaly cihly a střešní tašky – „škřidlice“. Cihelna byla nejdříve pronajímána a pro pozdější nesnáze s nájemníky začala obec hospodařit ve vlastní režii. Hlavním zdrojem příjmů byly většinou pole a výnosnější lesy. Byl také pronajímán obecní hostinec a čištění všech járků a vodních ploch v obci (link).
Obyvatelé obce byli většinou zemědělci. Jako řemeslníci a živnostníci jsou ve sčítacích dokumentech z přelomu 19. a 20. století uvedeni většinou cizí lidé. Obchodnické činnosti se věnovaly převážně židovské rodiny, které tady žily až do r. 1910. Až po tomto roce se začala rozvíjet u místních obyvatel řemesla, hlavně kovářství v rodě Hniliců a Malářů, krejčovství, obuvnictví a kolářství. Protože v obci bylo málo pracovních možností, pracovali ratíškovičtí jako nádeníci a dělníci mimo obec. V letech 1840 – 1858 byl v blízkosti obce v polních tratích Nad Náklem v provozu důl Štefan, majetek hodonínského c.k. velkostatku, ve kterém ratíškovičtí nacházeli obživu, později na rozhraní 19. a 20. století pracovali jako horníci také v dolech v Dubňanech a Miloticích. Velké množství jich přibylo v období I. sv. války, protože byli reklamování a nemuseli bojovat na frontě.
V této době prošlo hospodaření obce velkou krizí, válka zasáhla život veřejný i rodinný. Stát odebral koně, potraviny, dobytek a peníze. Většina mužů odešla na frontu, doma zůstali pouze ti nejstarší, ženy a děti.
28. října 1918 Národní výbor v Praze vyhlásil samostatnost Československé republiky. Podle zápisů v obecní kronice „ Po prohlášení samostatnosti, které přišlo do Ratíškovic telegraficky dne 29. října ráno, první byla vytažena naše národní trikolora, která dřímala od počátku války v prachu a pavučinách v koutě v skříni. Ještě týž den zavlál prapor v národních barvách ve škole a druhý den také s kostelní věže. ...Občanstvo oslavilo památný den naší svobody dne 8. listopadu, právě v den, kdy truchlilo každé české srdce, den výročí bitvy na Bílé Hoře, kdy česká samostatnost na plných 300 let pochována... nesla se ku klenbě vroucí „Modlitba za vlast“ V. B. Třebízského, z hloubi duše pojila se k ní prosba shromážděných, jež pak vyzněla v mocný choral svatováclavský „Nedej zahynouti nám ni budoucím! Svatý Václave!“

Historii podle obecní kroniky, knihy Marie Mackové-Frolcové „Minulost a přítomnost obce“ a dokumentů z Okresního archivu Hodonín zpracovala barinova.irena(zavinac)centrum.cz


Výňatky o Ratíškovicích z hodonínského urbáře, sepsaného r. 1600


Zaznamenají se důchodové běžní

Jest tu doubrava veliká a dvoje hájenství, z níž se může rok od roku rovnaje dříví bez škody prodati za 60 fl.
V tej doubravě, když se žalud obrodí, mejtí se lidem ovcem a slepicemi, a toho se klade k užitku rok od roku rovnaje 15 fl.
V tej doubravě, když čižebníci na ptáky chodí, dávají z jednoho čihadla po 4 groších, pokládá se to k užitku 1 fl.
V tej doubravě si tito Ratiškovští nemálo rolí panských voří a osívají rží, pohankou a prosem, dávají desátu kopu jeho milostpánovi, dostává se rži rok k roku 15 kop, počítajíc za kopu po 10 groších – učiní 5 fl.
Pohanky se dostává spíš víc než míň, 5 kop, počítajíc za 1 kopu po 8 groších – učiní 1 fl. 10 gr.
Suma důchodů běžných – 82 fl. 10 gr.

Jiní důchodové stálí

Jest tu krám masný, dává z něho masař 1 kámen loje hovězího (pozn. přepisovatele – 10, 278kg), přepuštěného, pokládám za něj 1 fl. 10 gr.
Povinni vína panského vyšenkovati v roce 1 bečku – pokládám k užitku 10 fl.
Ovsa zúročného vychází 3 muty 2 míry – 92 měřic po 6 gr. činí 18 fl. 12 gr
Slepice vychází v roce 1 kopa 25 1 , počítajíc za 1 slepici 2 gr. 5 fl. 21 gr
Vajec vychází 8 kop 20 – počítajíc za 1 vejce po půl penízi – činí 2 fl. 11 gr
Suma těch důchodů stálých 37 fl. 24 gr

Povinnosti lidí ratiškovských při dvoru jaroňovském

Mají újezdy své rozměřeny ve 3 trati. Ty jsou povinni pohnojiti, hnůj rozkydati, za ozim i jařinu zaorati, zasíti, zavláčiti obilí, ozimné i jary požíti, do dvoru svézti, v stodolách neb na kozlích odmítati a skládati. Sumou všechno jak náleží na těch svých rolech jim vyměřencýh povinni obdělati. Kromě od skládání obilí se jim na den po dou gr. platí a strava dává.
Tyto louky ratiškovští povinni kliditi: v Doubravě u Blažejového pole, tu jsou povinni darmo zséci, osušiti, zhrabati a na zámek nebo do dvoru svoziti. Dává se jim piva posadného, když sekou a dva řádky chleba na každou osobu.
Druhou louku u háje na Vyšického usušiti a seno shrabati mají. Třetí, počnou od dvora jaroňovského zároveň s oujezdy panskými na hejdách, co jí koliv jest, od hráze Jaroňovské povinni usušiti, shrabati a do kop sklásti.
Povinni jsou ke mlýnu hodonínskému sedláci k opravě stavu rejs a ščerk voziti, podsedníci rejsovati a co se jim poručí, dělati.
Povinni k stavení zámku, opravě dvora a rybníků sedláci fůrami robotovati a podsedníci na týž roboty také povinni choditi a co se jim poručí, dělati.
Povinni sedláci drva hodný třikrát do roka na zámek ku palivu voziti a podsedníci po tři dny sekati, kde se jim ukáže. Pokládá se tej povinnosti mírně – 14 fl.
Povinni sedláci drva ku pivovaru spolu s jinými vesnicemi voziti. Proto se koně zámkoví chovají, že oni dost jiných robot mají, a z tej příčiny se ušetřovati musí. Pokládám té povinnosti, jaké může v mírnosti býti – 10 fl.
Povinni hofeři, co se jich vyhledá, konopí u dvora panského jaroňovského 1 1 kopy natrhati a sena pomáhati usušititi a hrabati, též oknopí tříti. Pokládá se za tuž povinnost 4 fl.
Povinni všichni na hon, když se jim kolikrátkoliv rozkáže, choditi pokládá se za tuž povinnost.
Povinni pro plody k násadám rybníků, kde se jim zakáže choditi aneb jezditi, kolikrátkoliv by to bylo potřeba též s dubňanskými z rybníka Jarohňovského starého a druhého též Jarohňovského, horního a dolního Mokronovského Nadýmáčka a u Dubňan při doubravě ryby do haltýřův rozvážiti.
Povinní do dubňanských vinohradů, novosadů panských na Mutěnsku, jak sobě odměřeno mají, každý jak kdo sedí choditi dělati, řezati, třikrát kopati, smítati, dolovati. Za to se jim nic neplatí, než chléb a pivo zadní se jim dává, a tak mají z povinnosti všechny všudy díla dělati.
Sirotků zběhlých spravedlnosti, kteří na ně podle pořádků přišly, buď již na hotově jsou, aneb se ještě pokládati mají, ty sobě předně z těch všech města Hodonína a dědin vymiňují, aby mně bez odporův došly.
Jakákoliv obdarování lidí na panství tom aneb kohokoliv, aby jeden každý bez poučení zachováni byli.

Podle dokladů, zapůjčených p. Marií Mackovou - Frolcovou, zpracovala barinova.irena(zavinac)centrum.cz

 

Katovská listina - přepis

Město Hodonín a vesnice Ratíškovice, Dubňany, Mutěnice, Hovorny, Dolní Bojanovice, Lužice a Těšice přísahají na vzájemnou pomoc a podporu

„„ My purgmistr a rada miesta Hodonína diedin Ratisskowitz, Dubnian, Mutienicz, Howorovan, Dolních Bojanovitz, Luzyec a Tiessycz jakož jsme se z poručení Urozeného Pana Melychara Bohusse z Bohussovicz toho czasu urřednika panství Hodonského, spolu na tom koneczni znesly, abychom sobie wssicknj napomoczni byli pokudžby se yaky zloczynecz kde chytl a Mistrem poprawnim trestati dal aby se na ney zbirka czynila a nam do Miesta Hodonina takowe penize odwozovalo, protož chtegicze, aby to tim ztaleyssy byti mohlo, sme gedna každa dedina k tomu w listu peczet swau wlastni przytisknauti daly a taky sami sebe a budauczy sve v tom zawazugem a panu purgmistru a Raddie Miesta Hodonina moc Toho pozustawugeme. Jestly zieby ses z nas diedin ktera koliviek toho dopustila a na oznameny v den urczyty penez Aurzadu sprzed gmenowanemu miesta Hodonina neodeslaly, aby nas mohly obstavit do wiezeni miestskeho dáti.....a z neho wiecz pausstiti pokud a tak dlouho, az gim od nas takove penize podle ulozenj polozené byly. Czehoz datum w mieste Hodoninie v sobotu po svatem Pavle na Wier Obraczenj letha 1613.““


,,,, My, purkmistr a rada města Hodonína, dědin Ratíškovic, Dubňan, Mutěnic, Hovoran, Dolních Bojanovi, Lužic a Těšic, jakož jsme se z poučení urozeného pana Melichara Bohuše z Bohušovi toho času úředníka panství hodonínského, spolu na tom konečně snesli, abychom sobě všichni nápomocni byli, pokudž by se jaký zločinec kde chytl a mistrem popravčím trestati dal aby se na něj sbírka činila a nám do města Hodonína takové peníze odvozovalo, protože chtějíce, aby tímto stálejší býti mohlo, sme jedna každá dědina k tomuto listu pečeť svou vlastní přitisknouti dali a taky sami sebe a budoucí své v tom zavazujem a panu purgmisru a také radě města Hodonína moc toho pozůstavujeme. Jestliže by se z nás dědin která kolověk toho dopustila a na oznámení v den určitý peněz ouřadu z před jmenovaného města Hodonína neodeslali, aby nás mohli obstavit do vězení městského dáti ....vzíti a nevypouštět potud a tak dlouho, až jim od nás takové peníze podle uložení položené byly. Čehož datum v městě Hodoníně v sobotu po sv. Pavle na víru obrácení léta 1613,“

Podle dokumentu z okresního archivu Hodonín přepsala barinova.irena@centrum.cz

Urbář panství hodonínského z r. 1691 - Oppensdorfský urbář Ves Ratiškovice (výňatky)


pozn. přepisovatele: urbář = soustavný soupis poddanského pozemkového majetku důchodů vrchnosti z něho plynoucích

1. Valenta Nesvadba z lánu o sv. Jiří 31 kr. 1 denár, o sv. Václavu 31 kr. 1 denár, oves 2 míry, slepice 3, vejce 20, robota 3 dny v týdnu s ko·mi
2. Jura Vrba z lánu – totéž
3. Ondra Kasan z půllánu o sv. Jiří 15 kr. 2 den., o sv. Václavu stejně, oves 2 míry, slepice 2, vejce 10. Robota 2 dny v týdnu s koňmi
4. Jmenovaný pustý podsedek – o sv. Jiří 5 kr., o sv. Václavu 5 kr., oves 1 míru, slepice 1, robota 2 dny v týdnu pěšky

42. obecní dům, z něhož obec i z 1 lánu obecního místo platu a roboty platí o sv. Jiří 1 florint 30 kr., o sv. Václavu stejně
.
Suma: láníků 9, 3 láníci , pololáníků 18, podsedníků 32 – celkem 61
Suma platů vrchnosti o sv. Jiří: 12 florintů, 47 krejcarů, 1 denár – stejně o sv. Václavu. Ovsa platového 90 měřic, slepic 1 kopa 23 ks, vajec 8 kop 6 ks
Suma platu robotního o sv. Jiří: 1 florint, 30 krejcarů, stejně i o sv. Václavu – celkem 3 florinty

Ostatní dávky a povinnosti - doubrava

Plat mušketýrský – Obec Ratiškovská dává platu mušketýrského za hlásku měsíčně 2 flor., učiní ročně 24 flor.

Masný krám V tejž dědině jest jeden masný krám, z něho obec povinna každoročně jeho milostpánu jeden kamen přepuštěného loje, a když se dobytek panský vystavuje, takový podlevá jatek rozbírati, a jak se sadí, peněžiti. Nepotřebuje-li panství in natura, zaplatí místo loje 12 Kr. za libru, zatím nyní 4 fl. Kromě toho je obec povinna odběrem panského brakového dobytka a běžnou prodejní cenu stanovenou panstvím zaplatit.

Šenk vinný obecný Obec má svůj šenk vinný, zato povinna každoročně jednu bečku panského vína, jeden každý máz o krejcar dražší než se jinak šenkuje, vyšenkovati. Též je povinna panské pivo, jak se od jeho milostpána sadí, tolikéž i panskou kořalku v slušných penězích bez úplatku šenkovati.

Za každý úl včel zaplatí obec 3 kr.

Desátek obilný Desátek obilný jak z gruntů osedlých, tak také z těch rolí, co ratiškovští v Doubravě obsívají jeho Milost Pánu ze všeho zátěžku desátý mandel a desátý snop, z pustých pak šestý mandel a šestý snop přinášeti.

Obec je povinna odvážet nejen desátý mandel nebo snop nejen z letního a zimního obilí, nýbrž i z úrody vinohradů i desátý sud nebo máz vysoké vrchnosti.

Z jedné chalupy zaplatí daň 1 fl, je-li chalupa na panském pozemku.

Obec je povinna odvádět ročně 8 měřic chmelu in natura. Nepotřebuje-li jej vrchnost in natura, zaplatí za měřici 30 Kr, toho času 4 fl.

Doubrava Jest tu v Doubravě dvoje hájenství. první počíná se k půlnoci od potůčku, který ratiškovské a bzenecké grunty hraničí a dochází k polednímu až po cestu rohatecků k Dubňanom jdoucí a od západu až po starou ratiškovskou cestu. Obsahuje v sobě Paní sádek, Blažejovo pole a Prtinky. Druhé hájenství počíná od východu, od starej cesty, co do Ratiškovic k Hodonínu jde a dochází k polednímu a západu pro cestu, která od Rohatce do Dubňan jde až po pole dubňanské. Od půlnoci dochází až po cestu mezi Náklem a ratiškovským polem. Obsahuje v sobě ostatek k Hodonínu náležící kus Nákla a ostatní kraje. V tejž Doubravě nemalá zvůle od zvěře a každoročně prodejem dříví nejméně užíti može. Když se žalud obrodí, dovoluje se proti záplatě poddaným své dobytky černé pásti. Pakli žalud pochybí, tehdy se i šišky k panskému sbírají a časem na velké peníze uvádí.
Vdova Černoška má včelín v téj Dúbravě, z něho platí ročně o sv. Václavu. Item Martin a Mikuláš Zemánek platí ze včelína v tej Dúbravě o sv. Václavu 32 kr.

Roboty Povinni lidé ratiškovští od sv. Václava až do sv. Jána za tři čtvrti léta, láníci a tříčtvrtečníci po 3 dni, pololáníci po 2 dni s koňmi, a podsadníci pěšky robotovat. Od sv. Jána až do sv. Václava všichni den po dni okrem neděle a svátku buďto při zámku, u mlýna, na stavích, při dvořích a pivovaru, při rybnících a cokoliv kamkoliv a kdekoliv se jim vykáže, robotu svou vykonávali. Ve žních, pokud se tvrdé obilí, tj. pšenice a rži při dvořích nepožnou, povinni láníci a tříčtvtníci po dvou robotních ke dvoru na celý týden vypraviti. Pokud žně, dává se jim na jednu každú osobu masa 1 funtu, chleba po 1 bochníku, múky na 50 osob po půl čtvrti, kaše na 50 osob půl čtvrti, krup na tolik osob 1/2 čtvrti, másla na tolik osob 3 žejdlíky, soli tým způsobem 3 žejdlíky, piva po jednom mázu, a to po třikráte přes celý žně..Též jsou povinni z panského přediva buďto konopného neb kúdelného v roce láník po 4 libry, tříčtvrtníci po 4 libr, půlláník po 3 libry, podsedník po 1 libru a hofer po 1 libru příze napříst a zasej na váhu tolik, co se jemu dalo, odvést.Nespředou-li to in natura, zaplatí každý za 1 nespředenou libru 4 Kr. Na hon, kdy se jim koliv rozkáže, povinni jsou všichni choditi, však z obyčejném roboty. Hofeři, co se jich koliv nachází, povinni jsou obzvláště ve žních a sena dělání týhodně po 1 dni u dvorův a neb kam sem koliv poručí, robotovat. Roboty mají býti absolvovány in natura, jinak ne.

Poznámka přepisovatele - Měna: 1 florint = 1 zlatý rýnský = 60 krejcarů = 20 grošů
1 groš = 3 krejcary 1 krejcar = 3 denáry
funta – jednotka váhy 409,512 gramů
žejdlík – nádoba o obsahu 0,37 l
máz – nádoba o obsahu 1,415 l
libra – česká libra cca 0,5 kg

Podle dokladů, zapůjčených p. Marií Mackovou - Frolcovou, zpracovala barinova.irena(zavinac)centrum.cz


Robotní povinnosti r. 1775

Roboty podsadníků
Od Václava do Jana po 3 roku je povinen týdně 2 dny 1 osoba robotovati pěší robotou tam, kde se mu naporučí. Od Jan do Václava, tj. čtvrt roku je povinen týdně 1 osoba 6 dní robotovat, kdekoliv se mu to poručí, mimo dny, kdy je zasvěcený svátek.
Těchto 8 podsedníků obdrželo od vrchnostenského dvora v Jaroňovicích v trati Malá Niva kus pozemku ve výměře 16 měřic, z něhož připadá na každého 2 míry náhradou za odňaté pozemky na Číhadlech 4 achtle a na Blažovém (Blahovo pole) 1 míru každému z nich. Tyto odňaté pozemky pro nesmírně písčitou půdu, časté zamokření a zaplevelení nejsou užitečné a nemohou být řádně využity.
Proto se stala uvedená výměna s dodatkem, že se každému z nich ponechá možnost volně obdělávat pole na Číhadle a Blažovém poli. Ten, kdo obdělávat chce a bude, zaplatí kromě naturálního obilního desátku ještě ročně kontribuční příspěvek z pole na Číhadlech na míru 12 Kr., z pole na Blažovém poli 15 Kr. za míru do panské pokladny.
Konečně od vrchnostenského dvoru v Jaroňovicích zelnice, půdu o výměře 22,5 měřice u trati Díly u Dubňan. Z toho kromě natur. desátku zaplatí ještě kontribučně poplatek za měřici 24 Kr. do panské pokladny, tj. celkově ročních 8 fl. 36 Kr.
Taktéž od vrchnostenského dvora Jaroňovického 21 měřic půdy v trati zvané U kostela pod Náklem, stejným způsobem, z čehož se rovněž zaplatí ročně kontribuční příspěvek 24 Kr. z měřice v celkové roční částce 8 fl. 24 Kr. do panského důchodu.

Roboty chalupníků

Po celý rok týdně 1 den pěší roboty kdekoliv se jim to nakáže. Potom při vrchnostenských žních je povinen 1 kopu (4 mandele) pšenice sežít a svázat. Mimo to je povinen ročně 40 dní vozit panské seno.

Hofeři (bez domů)

V obci Ratíškovice je 9 rodin, které bydlí u jiných poddaných. Ti jsou povinni pěší robotou celoročně 1 den v týdnu a při panských žních pšenice požít a svázat 1 kopu (4 mandele) pšenice. Mimo to jsou povinni ročně po 40 dní vozit panské seno.

Trvají-li žně 3 dny, povoluje vysoká vrchnost připravit žencům tři večeře.Přitom obdrží každá osoba denně půl libry masa, 1 bochník chleba ve váze 2 liber a 1 máz piva
Roboty se provádějí v dlouhých dnech tak, že se nastoupí hodinu po východu slunce, mnohdy také později. Povoluje se do 12 hodin. V poledne se povolují jízdním 2 hodiny ke krmení dobytka. Pěším robotníkům 1 hodina. Od Jana do Václava se robotníkům povoluje snídaně od 8-9, oběd od 12-1, svačina od 4-5, aby si udrželi sílu. V krátkých dnech se též pracuje až do 1 hodiny před západem slunce, načež se lidé i dobytek propustí domů.
Jakmile se zkosí tráva, kdy se nařizuje jízdní robota a odveze sena, ponechají dvory louky k bezplatnému pasení tažného dobytka – koní a volů.
Odváží-li se nějaký materiál z panství, robotuje pololáník s dvěma koňmi. Jinak se nařizuje robota pouze v jednom spřežení. Přitom se uznává robota připadající na jednoho koně. Pokud je nucen přenocovat, přiznává se podle patentu oves a pak peníze na ustájení a krmení.
Poddaným se odepisuje na robotách tolik dní, kolik připadá v tom kterém týdnu na zasvěcené svátky.
Mlatci, mlátící v panských stodolách, obdrží od každého mláceného obilí 12. měřici jako mzdu. Kromě toho obdrží mlatec denně 1 máz piva a 1 bochník chleba po tolik dní, po kolik pracuje při panských žních, při letním obdělávání a při ukládání panského obilí bez ohledu na robotu.

20. XI. 1775
Ondřej Šupa – pudmistr Fr. Kordula – rychtář Jan Vlasák mladý
Jos. Kordula Fr.Vacenovský Jura Pukanec

Poznámka přepisovatele:
Hodonínská vrchnost si v roce 1775 nechala obcí potvrdit některé povinnosti, které byly už před 23 lety zrušeny.Roku 1752 přijel tam brněnský krajský hejtman hrabě Altman, který veřejně sdělil shromážděným podmistrům, rychtářům a vyvoleným, že od 1. září 1752 se už nebude platit na zámecké grenadýry a že už žádná obec nemusí odbírat a rozprodávat panské víno. Uvedené poznámky byly potvrzené rukoudáním, jak to sděluje vrchní panský úředník z Kobylí 9. II. 1775 p. Maxmilián Jan Foll.

Podle dokladů, zapůjčených p. Marií Mackovou - Frolcovou, zpracovala barinova.irena@centrum.cz


Výběr ze zápisů jednání obecní rady o pronájmech obecních pozemků a hostince


17. říjen 1886
- Komu se vyhazal járek na vacenovských lúčkách jest poviněn 45K do obecní pokladny složiti

19. prosince 1886
- Hostinský na obecním hostinci Šalomonn Löwenrosen, kterýž měl i obecní cihelnu pronajmutou byl předvolán a tázán co zamýšlí s tou cihelnou činiti jelikož dle úmluvních se nezachoval, co se pálených cihle týče a cihle se v obci potřebují – máme toho že zle cihelna bez dozoru pustne a všelicos se odtamtud tratí. Nájemník této cihelny Šalomounn Löwenrosen se vyjádřil, že on od dalšího používání této cihelny ustupuje a obci jí opět odevzdává, by si v ní zařídila jak nejlépe rozumí.

4. dubna 1894
- by se daly zahony v pasunkach jak byla obecní réž do najmu na jeden rok stran sadění lesa.

30. dubna 1894
- dně 23/4 t:r: se usnéslo by všechny meze a rudníček a v hrbovje vzadu na pastvu pro tazny dobetek propachtovalo. A járek přez hrubé olší

21. března 1899
- Na návrh v obecním pasuňku podělit záhony k pronájmutí; výbor se usnesl aby při cestě vedouci k Rohatci se záhony rozdělily a na 2. leta se do najmu daly.

27. březen 1900
- Na navrh starosty stran pronájmu obecniho hostince výbor se usnesl aby se na novo t.j. na tři leta do najmů veřejně dal na den 17 dubna r. 1900 což se novinamy uveřejniti ma.

5. května 1901
-Na návrh starosty stran pronájmutí mezy výbor se usnesl většinou hlasu aby se veřejnou dražbou pronajati dali.

8. srpna 1901
- Na návrh stran vývažku prádla, výbor se usnesl aby se veřejně vyhlasyt dalo kdo chce sy vyvažat blato sprádla takžy sobe može vozyt. dale na obecní louku dat něco vyvážet.
(pozn.: Prádlo se nazýval rybníček v místě dnešního pole za zahradami domů čp. 361 (ul. Ulička),113,112 a částečně i 111 (ul. U zastávky), používal se hlavně k praní prádla. Zavezen byl roku 1948.)

24. března 1903
- Na ústní žádosť p. Antonina Hrabince hostinského pachtýře obecního hostince aby se jemu na další tři léta ponechal. na níž se obecní širší výbor usnesl a jemu nájem ten na budoucí léta t.j. 1 září řijna 1903 až do 30 září roků 1906. ponechal, za častku ročního nájmu 980 K slovy devět set osndesát kor. tim skončeno

3. srpna 1904
- Na návrh vyvážky rybnička obecní výbor se usnesl, aby jestly čas sucha bude dal se vyvésti a vyvážka se pronajala.

17. září 1904
- Starosta oznámyl odměnů za vyvážku rybnika která se ustanovila na 210 spříčiny, že blata mnoho bylo výbor se usnésl a jednohlasně navrhl 328 kor slovy střista dvadcet ozn. kor.

23. května 1910
-Starosta oznamil, že p. Antonin Hrabinec hostinský dluží nájem od 1/10 1908 do 1/10 1909 v obnosů 880.kor a posaváde po vicekrate upominani obec. představenstva vyrovnaní nečiní načež starosta navrhuje, by tento pravnim zastupcem upomenut byl a v padu nevyrovnani obnosu najemneho by se žaloba podala načéž vybor jednohlasně svoluje.

Z knih Zápisů z jednání obecní rady vybrala a přesně přepsala irena.barinova(zavináč)tiscali.cz

 

 

 

 


Copyright © obec Ratíškovice
Všechna práva vyhrazena.